Daňově uznatelné výdaje
Pokračujte dále na služby
V tomto článku se zaměříme na problematiku daňově uznatelných výdajů. Jedná se o výdaje, které si můžete uplatnit ve svém daňovém přiznání. Podmínkou pro jejich uplatnění je vedení daňové evidence nebo účetnictví. Daňově uznatelné výdaje nemusíte řešit v případě, že jste rozhodnuti své výdaje stanovit paušálním procentem ze svých příjmů.
Definice daňově uznatelných výdajů
Daňově uznatelné výdaje definuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Konkrétně jsou vymezeny v § 24 a 25 tohoto zákona, a to včetně svých výjimek. Aby výdaje mohly být prokázány, obecně platí čtyři základní podmínky. Výdaje musejí být prokazatelné, musí souviset s dosažením příjmů, být správně evidované a jejich uznání nesmí být zákonem vyloučeno. V dalším roce není možné zahrnout výdaje, které již byly jednou zahrnuty.
Jaké výdaje nelze uznat
Dle zákona o daních z příjmů nelze uznat například (platí s výjimkami, na které odkazuje § 25 zákona):
- výdaje na pořízení majetku
- výdaje na zvýšení základního kapitálu včetně splácení půjček
- pořizovací cenu cenného papíru
- odměny členů statutárních orgánů
- vyplacené podíly na zisku
- penále, pokuty a úroky z prodlení
- nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnanci ve formě příspěvku na kulturní a sportovní akce či rekreace
- výdaje vynaložené na příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou osvobozené
- výdaje na tvorbu rezervních a účelových fondů
- manka a škody
Specifické daňové uznatelnosti podléhají výdaje pro osobní potřebu. U nich se vždy uplatňuje jen poměrná část.
Tato část je značně rozsáhlá a je pro to lepší si ji nastudovat v zákoně nebo se obrátit na specialistu, který rozumí daňové evidenci či účetnictví.
