Oceňování majetku hraje velkou roli zejména v daňové evidenci nebo v účetnictví. Řídí se hned třemi zákony, a to zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, dále zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Obecně lze říci, že by podnikatel měl být schopen ocenit veškerý svůj majetek, ať už dlouhodobý nebo krátkodobý. K oceňování se používají různé metody a ceny. Správné ocenění majetku je důležité pro daňové účely.
Nejběžnější cenou, která majetek oceňuje, je pořizovací cena. Ta se skládá z ceny majetku a z ostatních nákladů, které přímo souvisejí s jeho pořízením (dopravné, clo, náklady na montáž či skladování). V účetnictví se kromě pořizovací ceny rozlišuje ještě cena pořízení, což je cena za majetek bez dalších nákladů. Dalším běžným typem ceny v oceňování majetku je reprodukční pořizovací cena, kterou stanoví buď podnikatel (podnik) nebo soudní znalec. Používá se u majetku, který není možné ocenit pořizovací cenou. O výši ceny se rozhoduje ke dni ocenění. Tento majetek totiž byl pořízen již dříve. Dalším typem je ocenění vlastními náklady. Ty tvoří veškeré náklady vynaložené v souvislosti s majetkem podniku (odpisy, mzdy, energie - tedy režijní i fixní náklady). Posledním typem je ocenění nominální hodnotou (skutečná výše uvedená na majetku).
Oceňuje se veškerý majetek podnikatele. Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek se oceňuje pořizovací cenou v případě, že je zakoupen (nově nebo před časem, kdy je cena ještě známa). Reprodukční pořizovací cena se používá u majetku, který se vkládá do podnikání z osobního vlastnictví podnikatele nebo u majetku získaného darem či jinými způsoby. Do krátkodobého majetku patří zásoby - ty se oceňují buď pořizovací cenou (pokud jsou nakoupeny u dodavatele) nebo vlastními náklady (pokud jsou vytvořeny podnikem). Peněžní prostředky a pohledávky se oceňují nominální hodnotou.
© 2019, ALTAXO SE
Naše služby
Důležité odkazy