Daňový doklad

Daňový doklad je faktura nebo účtenka, která musí mít zákonem stanovené náležitosti (podle § 26-35 Zákona o DPH). Daňový doklad může vystavit každý plátce daně z přidané hodnoty.

Podle způsobu platby a výše zdanitelného plnění rozeznáváme dva typy daňových dokladů:

• zjednodušený daňový doklad – používá se při platbě v hotovosti, pokud částka není větší než 10 tisíc korun
• běžný daňový doklad – používá se ve všech ostatních případech

Zjednodušený daňový doklad

Zjednodušený daňový doklad je možné vyplatit plátce, v případě úhrady za hotové, prostřednictvím platební karty nebo šekem, pokud částka (včetně daně) nepřesáhla 10 tisíc korun.

Zjednodušený doklad nemusí obsahovat všechny náležitosti běžného daňového dokladu a řídí se § 12 odst. 9 zákona o dani z přidané hodnoty.

Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu:

• obchodní firmu, sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plněn&iiacute;,
• daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
• pořadové číslo dokladu,
• rozsah a předmět zdanitelného plnění,
• datum vystavení dokladu,
• datum uskutečnění zdanitelného plnění (zpravidla shodné s datem vystavení),
• výše ceny celkem (včetně daně),
• základní nebo snížená sazba daně, případně sdělení, že se jedná o zdanitelné plnění osvobozené o povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo 47 zákona o dani z přidané hodnoty, oproti běžnému daňovému dokladu zde není nutno uvádět identifikační údaje o příjemci, cenu lze uvést včetně DPH s příslušnou sazbou DPH.

Za správnost daňové dokladu v tomto případě odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, tedy příjemce, kupující.

Běžný daňový doklad

Povinností plátce je vyhotovit daňový doklad za každé zdanitelné plnění dnem uskutečnitelného plnění a nejpozději do 15 dnů od tohoto, určité výjimky jsou připouštěny zákonem.

Doklad, který je vystaven před uskutečněním zdanitelného plnění není daňových dokladem, výjimkou je splátkový kalendář.

Náležitosti daňového dokladu:

Jsou vymezeny § 12 zákona o dani z přidané hodnoty. Běžná daňový doklad musí obsahovat:

• obchodní firmu, sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
• daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
• obchodní firmu, sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště nebo místo podnikání plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění,
• daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění,
• pořadové číslo dokladu,
• rozsah a předmět zdanitelného plnění,
• datum vystavení dokladu,
• datum uskutečnění zdanitelného plnění,
• výše ceny bez daně celkem (v české měně),
• základní nebo snížená sazba daně, případně sdělení, že se jedná o zdanitelné plnění osvobozené o povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo 47 zákona o dani z přidané hodnoty,
• výši daně celkem zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, případně uvedenou i v haléřích (v české měně).

Současně musí mít daňový doklad i náležitosti účetního dokladu. Za správnost údajů je odpovědný plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění.

Pokud je faktura jako daňový doklad zasílána emailem, nemusí obsahovat elektronický podpis. Stačí pouze, když příjemce faktury doklad vytiskne a podepíše – tím dává souhlas, že ke zdanitelnému plnění došlo. Doklad nemusí být opatřen vlastnoručním podpisem ani razítkem dodavatele.

Zajímají vás daňové doklady a účetnictví? Víte, jak je řeší profesionálové?