Tajemství tří „F“ aneb kde sehnat peníze na rozjezd

Kdo chce začít podnikat, potřebuje dobrý nápad – a taky peníze na jeho realizaci. A ty jen tak z nebe nespadnou. Pokud nemá podnikatel našetřeno „z vlastních zásob“, musí hledat externí zdroje pro počáteční kapitál. Jenže – tady je kámen úrazu. Tomu, kdo teprve začíná, nechce skoro nikdo půjčit. Přístup k financím se tak stává pro řadu začínajících podnikatelů limitujícím faktorem.

Doby divokých začátků podnikání v Československu po „sametové revoluci“, kdy peníze „ležely na ulici“, jsou už dávno pryč. Tehdy nebyl problém půjčit si v bance pár milionů – stát přes banky pumpoval peníze do ekonomiky, aby se rozjela, jak tento „bankovní socialismus“ skončil, dnes víme – spoustu špatných úvěrů, které tehdy banky ochotně poskytly, musel nakonec zasanovat zase stát. Bankovní sektor se od těch dob poučil. Dnes už nestačí mít zajímavý nápad a dostatečnou dávku drzosti, která by překryla skutečnost, že kromě nápadu podnikatel nemá nic. Za nápad dnes nikdo nic nedá. Nápadů máme každý denně spoustu – a mnohé z nich jsou nakonec k ničemu.

Žádná hausnumera

Alfou a omegou všeho je propracovaný podnikatelský plán. Jen dobrý nápad nestačí. Dříve, než podnikatel začne shánět peníze na jeho realizaci, musí ho přetavit do jasné podoby. Tedy umět říct nejen co chce dokázat, ale také jak. To znamená – vypracovat podnikatelský plán, neboli byznys plán. Ten nemá žádnou zákonem ani jinými předpisy danou podobu. Záleží na každém podnikateli, jaks e k němu postaví. Určitě je ale dobré si uvědomit, že pokud má byznys plán oslovit banku při žádosti o úvěr nebo jiného potenciálního investora, nebude jeho čtenáře zajímat žádná „slohovka“ a různé grafické kejkle sloužící k okrase prezentace. Mnohem podstatnější budou čísla, která tu budou uvedená. Předpokládané investice a provozní náklady na jedné straně a předpokládané výnosy na starně druhé. A také cesta, kterou k těmto výnosům chce podnikatel dospět.

Říká se, že papír snese všechno, pro podnikatelský plán to ale tak docela neplatí. Začínající podnikatel může ve své prezentaci od stolu vykreslit světlé zítřky, ostražitý investor se ale nespokojí s konstatováním, že když se výrobek, jehož výrobní náklady jsou 50 korun, bude prodávat za 100 korun a každý měsíc si ho koupí 10 000 lidí, bude mít firma každý měsíc milion korun zisku. Bude chtít také vědět, zda je reálné onen výrobek za 150 korun vůbec někomu prodat a kde vzal podnikatel předpoklad 10 tisíc lidí, kteří si ho každý měsíc koupí.

Bankovní úvěr jako vzdálený sen

I sebelepší podnikatelský plán ale v případě start-upu (podnikatelského projektu, který je teprve na začátku své realizace) ale naráží při shánění potenciálních investorů na řadu bariér. Zcela začínající podnikatelské projekty bez historie mají jen mizivou šanci získat kapitál pro rozjezd podnikání v podobě bankovního úvěru. U začínajících podnikatelů totiž banka nemůže provést skóring klienta – tedy vyhodnocení jeho rizikovosti z hlediska poskytnutí úvěru – jednoduše proto, že se nemůže opřít o žádnou podnikatelskou historii. Skóring může být do jisté míry nahrazen kvalitním podnikatelským plánem, nicméně v praxi platí, že na firmy bez historie banky při žádosti o úvěr nijak vstřícně nepohlíží. Naděje získat úvěr u banky, když podnikatel nemůže předložit aspoň dvě daňová přiznání (a v případě, že využívá daňového paušálu, tak mnohdy i poté) se blíží nule.

Stát jako ručitel?

Určitou nadějí pro začínajícího podnikatele, který by chtěl získat na rozjezd peníze v podobě bankovního úvěru, by mohl být program Záruka, který probíhá ve spolupráci ministerstva průmyslu a obchodu a Českomoravské záruční a rozvojové banky. Stát tu na sebe přebírá před bankou roli ručitele za úvěr, což může pomoct, pokud podnikatel sám nemůže prokázat dostatečné zajištění úvěru např. nemovitým majetkem. Podnikatel může s pomocí programu Záruka dosáhnout až na 5 milionů korun u některé ze spolupracujících bank – jsou to Česká spořitelna, Equa bank, GE Money bank, Komerční banka, Raiffeisenbank, UniCredit Bank, Sberbank a Waldviertler Sparkasse, maximální výše ručení je do 70 % jistiny úvěru Má to ale pár háčků. Program má svá omezení a není určen pro všechny začínající podnikatele – některé obory, jako např. zemědělská prvovýroba, jsou zcela vyjmuty, žádat o záruku mohou pouze ti, kdo splňují definici malého podnikatele. To jsou podle definice aplikované ministerstvem průmyslu a obchodu tací, kteří zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR. Pokud takový podnikatel chce požádat o záruku na úvěr, nesmí své podnikání rozjíždět v Praze – ta je z programu, coby příliš bohatý kraj, vyjmuta. Nesmí být v insolvenci a nesmí mít pohledávky vůči úřadům ani svým zaměstnancům.

Pokud stát v rámci programu Záruka zajistí větší část podnikatelova úvěru a banka úvěr přiklepne, může podnikatel tyto peníze použít pouze na investice - do hmotného majetku, zásob či drobného nehmotného majetku. Nemůže z nich hradit provozní výdaje – například nájmy či mzdy zaměstnanců. A nesmí si za ně pořídit nákladní auta, pokud je jeho oborem podnikání silniční nákladní doprava pro cizí potřebu. Záruka od státu navíc není zadarmo. Cena za poskytnutí bankovní záruky se pohybuje od 0,1 % p. a. do 0,3 % p. a. z hodnoty záruky. Úrok z prodlení činí 24 % p. a. Je proto si velmi dobře promyslet, zda bude žadatel schopen úvěr splácet.

Rizikový kapitál neriskuje příliš

Pokud člověk neuspěje u banky, může zkusit získat financování pro svůj projekt v podobě tzv. rizikového kapitálu. I v České republice už působí organizace, které buď přímo investují peníze do rozvíjejících se nadějných projektů, nebo zprostředkovávají těmto projektům kontakt s investory ochotnými vložit do takovýchto projektů vlastní peníze. Řeč je o fondech venture kapitálu a o tzv. business angels neboli byznys andělech. Problém je, že ani u těchto zdrojů peněz, které počítají s rizikovostí svého investování a mají mnohem nižší nároky na záruky než například banky, nemají zcela začínající podnikatelé moc šancí na úspěch. Hledačů peněz je spousta, i ti, co jsou ochotni investovat s vyšší mírou rizika, dobře zvažují, kam své peníze vloží. Chtějí vidět solidní podnikatelský plán – a obvykle také aspoň nějakou, i když třeba jen krátkou historii.

Úskalí tří F

Většině začínajících podnikatelů proto nakonec nezbývá, než se coby na prvotní zdroj peněz spolehnout na to, co v anglicky mluvících zemích ekonomické učebnice označují jako 3 F - „family, friends and fools“ neboli česky „rodina, přátelé a blázni“. Blázni musí být tak trochu všichni – záruky, jaké může jejich dlužník poskytnout, jsou nulové, budoucí úspěch projektu zcela nejasný. Tito lidé tak většinou půjčují své peníze zcela nezištně a jen doufají, že se jim snad někdy v budoucnu vrátí. Rizika jsou tu samozřejmě velká – právě kvůli provázanosti půjčených peněz a osobních vztahů. Pokud se podnikatelský plán nakonec nezdaří a podnikání krachne – a podobný osud potká během prvních pěti let až tři čtvrtiny podnikatelských projektů – může to znamenat i spoustu problémů mezi přáteli nebo uvnitř rodiny. Lidé totiž mohou chtít své peníze, které do rozjezdu cizího podnikání vložili.