Neverbální komunikace, aneb komunikujte i beze slov!

Již byly zmíněny typy neverbálních signálů, mezi něž pro osvěžení patří například symboly, ilustrátory, či regulátory. Avšak neverbální komunikace je trošku z jiného soudku. Do klasické neverbální komunikace patří prostorové umístění, tělesný kontakt, postoj a držení těla, gesta, výrazy obličeje, pohledy očí, či oblečení.

Chceme-li to vzít trošku odborněji, do neverbální komunikace určitě zařadíme následující typy komunikace s okolím.

PROXEMIKA se zabývá zkoumáním prostorového rozmístění účastníků při komunikaci. Příkladem může být firemní porada, kdy ředitel, či šéf sedí v čele stolu a kolem něj jsou zaměstnanci. Těchto prvků si lze všimnout v politických debatách, kde se naopak prostřednictvím kulatého stolu snaží docílit rovnosti všech účastníků a jejich názorů. To, že si každý člověk kolem sebe určitou vzdálenost od ostatních je nazýváno distančním kódem, který je propojen s proxemickými zónami, což jsou různé typy vzdáleností mezi účastníky komunikace.

Existuje několik typů toxemických zón.

• Intimní vzdálenost je zhruba do 45 centimetrů a tento prostor je vyhrazen především pro blízké rodinné příslušníky, avšak může být narušen například v přeplněném MHD.

• Osobní vzdálenost se pohybuje mezi 45 – 120 centimetry a je vyhrazena pro blízké přátelé a další příbuzné osoby, nikoli však ty v první linii. Do tohoto teritoria je netaktní vstupovat, pokuje již rozběhnutý dialog.

• Společenská vzdálenost se pohybuje mezi 120 – 375 centimetry a slouží ke kontaktu s cizími lidmi, například pro formální jednání.

• Veřejná vzdálenost je nad 375 centimetrů a preferují ji lidé, například řečníci mluvící k více osobám najednou, lze sem zařadit i školitele.

Samozřejmě se jednotlivé zóny mohou proměňovat v závislosti na situaci a samozřejmě se během komunikace mohou měnit i úhly pohledu na člověka.

HAPTIKA je sdělování kontaktem, nejčastěji dotykem. Existuje několik druhů dotyků při komunikace mezi něž řadíme držení, ohmatávání, hlazení, prodloužené držení, proti tlak, bodové dotýkání, náhodné lehké zavadění, či žádný kontakt.

Dělení dotyků popsal Heslin následovně:

• funkčně profesionální, nebo-li neosobní doteky

• sociální doteky typu pozdravu

• přátelské dotyky typu poklepání na rameno, jako výraz uznání

• milostné doteky, myšleno, pohlazení, či objetí

• sexuální – milenecké doteky

Nejčastějším dotekem však stále zůstává podání ruky, kde velkou roli hraje síla, délka a provedení uchopení a stisku. Rozdělujeme několik typů podání ruky – dominantní, který převládá informaci: „ Chci Vás ovládat,“ spojenecký, říkající: „ Chci s Vámi spolupracovat,“ a podřízený naznačující: „Chci se podřídit.“

Jako vhodná délka podání a stisku ruky se uvádí 4 až 6 vteřin, se střední silou stisku, suchou rukou.

POSTURIKA, čili postoj a držení těla hraje důležitou roli, neboť dáváme najevo svůj zájem, či nezájem. Například zkřížené ruce obecně znamenají, že se chráníme a jsme nedůvěřiví, nebo naopak, že se nudíme, záleží na situaci. Často se stává, že neúmyslně napodobujeme postoje a držení těla našeho komunikačního partnera.

KINEZIKA se zabývá studiem pohybů těla a jeho částí. Hlavní složkou kinetiky je GESTIKA, která studuje hlavně pohyby hlavy, nohou a rukou. To jaké jsou naše pohyby těla a jeho částí z velké části závisí na kontextu konkrétní situace a na našem společenském zařazení, ale také na naší psychice a výchově.

MIMIKA zobrazuje pocity v našem obličeji, čili pohyby mimických svalů, z nichž se prý dá vyčíst nejvíce. I když se člověk cítí špatně a usmívá, v obličeji jsou znát jeho skutečné pocity, i když se snaží přetvařovat. Výrazem obličeje tedy sdělujeme své vnitřní pocity, společenské postoje, či různé typy interakcí.. Pomocí obličejových svalů dle psychologů dokážeme vyjádřit sedm základních emocí – štěstí, překvapení, strach, smutek, hněv, znechucení a zájem. Výslednou emoci identifikujeme pomocí obličejových zón, které jsou celkem tři: oblast čela a obočí, oblast očí a víček a oblast dolní části obličeje – tvář, nos a ústa, jejichž pohyb, tedy úsměv a smích je považován za nejvýraznější mimický signál.

POHLEDY jsou považovány za řeč očí, nebo také okny do duše a je pravda, že z očí se dá mnoho vyčíst, i když obličej je „kamenný.“ V komunikaci je oční kontakt důležitý a kombinaci s jinými mimickými akcemi lze vyvolat v komunikačním partnerovi buď příjemný, nebo nepříjemný pocit.

VNĚJŠÍ VZHLED byl a je důležitý v každé době, neboť mnoho vypovídá o povaze osobnosti, to jak se oblékáme o nás hodně vypovídá., komunikujeme tím s okolním světem.

PACH, i ten je jistým typem komunikace, neboť pomocí pachu, aniž bychom si to uvědomovali jsme také schopni identifikovat zda-li je nám člověk sympatický, či nikoli.