Práce s publikem při veřejném vystoupení

Vaším úkolem je prezentace na veřejnosti. Jak to udělat, abyste po dvou třetinách svého vystoupení nezůstali v sále sami? 

Několik hlavních zásad 

• Váš projev začíná ve chvíli, kdy vás může posluchač spatřit. Upravte se tedy dříve, než vás spatří.
• Snažte se o maximální jasnost a stručnost. Rádoby moudré „to je zvláštní, takové neškodné slovíčko a jak dokáže být ošemetné“ nebo „kdybychom se na to podívali z jiného hlediska, které je taktéž důležité, protože jakožto odborník vím, že problémy, které řešíme dnes a denně…“ vaše posluchače otráví. Vyjadřujte své myšlenky ve struktuře odpovídající myšlení vašich posluchačů a vyhněte se rozebírání nepodstatných detailů.
• Také používání vycpávkových slov typu „takže“, „jaksi“ a „vlastně“ nejlépe pětkrát ve třech větách po sobě by se dalo s nadsázkou klasifikovat jako pokus o vraždu.
• Projev se neučte zpaměti celý. Naučte se jeho začátek – to, co je na začátku, působí nejsilněji. Později můžete přejít k volné improvizaci. Tím ovšem neříkáme, abyste svůj projev četli poprvé právě před posluchači, nebo ho dokonce ani neměli připravený.

Na začátek projevu patří oslovení. Po něm může začít samotný projev, během kterého rozhodně nemáme za úkol své posluchače uspat. Na konci projevu posluchače znovu oslovte, protože stejně jako na začátku, tak i na konci je posluchačova pozornost nejsilnější.

Staré známé pseudorady 

Pokud můžeme poradit, nedejte na pochybné rady někoho, koho vystoupení v nejbližší době nečeká, nemá ho zrovna za sebou, nebo dokonce někoho, kdo před lidmi nikdy pořádně nevystupoval. Tak tedy:

• Nestavte jen na improvizaci. Přepadne vás tréma a nebudete ani zdaleka tak okouzlující, jak si rádce myslí.
• Nepřestavujte si své posluchače nahé, popř. jako hlávky zelí apod. K uvolnění, kterého je potřeba, nedojde. Naopak – pokud zapracuje vaše fantazie, může vás přepadnout nutkání k smíchu. A to vaše posluchače sice možná pobaví, nicméně na image vám to rozhodně nepřidá.
• Nenacvičujte si projev před zrcadlem. Stát před zrcadlem není to samé jako stát před publikem. Vážně ne.
• Nepožívejte alkohol před vystoupením. Šibalská pobídka „dej si panáka na kuráž“ vám spíše ublíží, než pomůže.
• Nečtěte celý projev z papíru. Může se pak zdát, že ho vážně v dané situaci vidíte poprvé. Navíc byste snadno mohli sklouznout k nulovému očnímu kontaktu, kterého je zde velmi zapotřebí.
• Nesnažte se trému rozchodit. Za prvé tak všem ukážete, že ji máte, za druhé to na posluchače nebude působit dobře, když kolem nich, popř. před nimi nachodíte při svém vystoupení dvacet kilometrů volnou chůzí. 

Hitparáda toho nejhoršího aneb Jak se to nedělá 

• Mluvčí mluví příliš potichu, či naopak křičí.
• Mluvčí mluví nesrozumitelně, nedostatečně artikuluje, není mu rozumět.
• Mluvčí není v kontaktu s posluchači. Udržujte oční kontakt. Jednou za 3-4 vteřiny se porozhlédněte po sále, podívejte se do očí několika lidem a pokračujte. Vybírejte si při každém pohledu jiné posluchače.
• Mluvčí si nervózně pohrává s vlasy, kravatou… Vlastně s čímkoli. Většina z nás mívá trému. Umění je ji ovládnout a nedat ji na sobě znát.
• Mluvčí má ruce v kapsách. Ruce v kapsách jsou možná in při chůzi po ulici, při vystoupení ne. Působí to až moc ležérně.
• Mluvčí používá nevhodnou slovní zásobu. Může se stát, že to dělá pro odlehčení situace, nicméně na veřejná vystoupení formálního rázu patří spisovný jazyk. 

Prohřešků i pravidel, pomocí nichž si získáte své posluchače a diváky, je nepřeberné množství. Nejlepší cestou, jak se v tomto směru zdokonalit, jsou odborné publikace, ve kterých získáte většinu dobrých rad.

Ve vašem vystupování vám přejeme jen samé úspěchy a co nejvíce spokojených posluchačů!