Předmět rétoriky

Rétorika, synonymum nauky o tom jak mluvit krásně bez vad a přesvědčivě. Již z toho vyplývá, že předmětem rétoriky je řeč a jazyk, přesněji řečeno obsah a forma řeči jak je vyslána a přijata. Obsahem řeči je konkrétní sdělení, určité sebevyjádření a navázání kontaktu s adresátem s využitím různých řečnických prostředků. A i když to tak může vypadat obsahem řeči není to co přednáší řečník, obsahem je pochopení řeči adresátem. Co si z projevu odnese, jak na něj zapůsobila řeč a rétor. Lze bez nadsázky říci že není až tak důležité kdo projev pronese, jako spíše to, jak ho pronese.

Aby byl projev dobře pronesen musí být také dobře vystavěn k čemuž jsou potřeba vhodné jazykové prostředky. Celku, který vznikne spojením vhodných jazykových prostředků a správné výstavbě textu říkáme jazykový styl.

Jazyk je však živým organismem, který se vyvíjí a přizpůsobuje se době a místu vývoje, jako například slang. I spisovný jazyk je nucen se přizpůsobit , proto se za spisovná slova začínají považovat i ta, která by za spisovná nikdy nebyla připuštěna. Jazyk spisovný a nespisovný se mísí a úkolem řečníka je jít s dobou. Těžko by dnešního, moderní technologií zasaženého člověka, zvyklého na zkratky uchvátil proslov založený na archaismech.

Je možné, že mnoha lidem rétorika nepřijde jako samostatný a svébytný obor, který se vyvinul již ve starověku, ale málokdo ví jak moc je rétorika důležitá nejen v projevu, ale i v komunikaci mezi dvěma lidmi. Například mezi rodičem a dítětem. Dítě když něco vyžaduje, také si nade prostředky, kterými rodiče přesvědčí a nesejde na tom zda-li se jedná o křik, pláč, či vyjednávání. Lidé to mají tak nějak zakódované v paměti z minulosti a dnes, když se rétorika opět probouzí a stále více se začíná vyučovat je důležité porozumět základním pojmům, které s ní souvisí.

Řeč je nejvíce užívaným dorozumívacím prostředkem dneška. Nejčastěji se jedná o artikulovaný mluvený projev sloužící ke komunikaci. Každá řeč se skládá ze slov, který tvoří lexikální systém určitého jazyka. Slova se skládají z hlásek a hlásky z písmen. Ovšem ne vždy byla řeč hlavním dorozumívacím prostředkem.

Pro lepší pochopení je vhodný nástin periodizace masové komunikace dle DeFleura a Ball-Rokeachové:

• epocha znamení a signálů

• epocha mluvení a jazyka

• epocha psaní

• epocha tisku - Gutenbergova galaxie – vynález knihtisku v polovině 15.století

• epocha masové komunikace přichází s rozvojem elektřiny – televize, rádio

Jazyk je systémem v jehož souvislosti se hovoří právě s řečí, kterou používá. Jazyk má dohromady dvě funkce – slouží ke sdělování a je nástrojem pojmově logického myšlení. Jazyků je mnoho a rozlišujeme je především dle národnosti a příslušnosti k určité zemi. Existuje však i velké množství jazykových subsystémů utvořených například ze dvou podobných jazyků. Příkladem jsou obyvatelé žijící u hranic států. Samotnou kapitolou jsou pak nářečí a slangy dané místem bydliště a sociální příslušnosti dané skupiny obyvatel.

Jazyk však můžeme chápat také odborněji, jako systém slovních znaků, jejichž základem je pak slovo.. Slova lze zkoumat z denotativního (lexikálního) a konotativního (emocionálního) hlediska. Ze slov různých významů se skládají věty, jenž jsou definovány jako smyslupné výroky, které tvoříme v souladu s pravidly jazyka, v souladu s naším záměrem a v souladu s tím jak chceme, aby sdělení pochopil adresát. Na základě slov a z nich sestavených vět vznikají otázky definované dle toho jaký typ odpovědi očekáváme. Obecně paltí že rozlišujeme otázky uzavřené s možností odpovědi ANO, NE a otázky otevřené v nichž se můžeme rozhovořit. 1

1 Mgr. Irena Žantovská , Rétorika teorie a praxe.