Rétorické desatero

Rétorika je nauka o tom jak mluvit krásně. Chcete-li však vystupovat na veřejnosti není důležité jen dobře mluvit, ale také dobře vypadat a mnoho dalších „drobností“, které budou mluvit za vás. V tom jak správně rétoricky vystupovat by vám mohlo pomoci rétorické desatero, které stručně shrnuje náležitosti správného řečníka.

1. Vzhled je důležitou součástí komunikace. V současné době lidé komunikují a vybírají si svého komunikačního partnera na základě jeho vzhledu. Jste-li řečníkem, který předstupuje před auditorium měl by být samozřejmostí váš upravený vzhled v závislosti na akci, na níž řečníte. Zkrátka co akce, to jiný styl oblečení, takzvaný dress code je však v každém případě důležitou součástí řečníkova projevu.

2. Postoj, v tomto směru je myšlen postoj fyzický, nikoli postoj psychický, tedy váš názor na určitou věc, či situaci. Postojem je zkrátka myšleno to, jak řečník stojí a co říká řeč jeho těla při projevu. Chybou je například schovávat ruce do kapes, či za záda. Musíte působit uvolněně, důvěryhodně a profesionálně. Není lehké tyto faktory skloubit, ale věřte, že právě to je klíčem k tomu, aby vás publikum vnímalo naplno.

3. Dýchání je velmi důležitou součástí projevu, neboť správné dýchání vám může řeč usnadnit a špatné dýchání vám ji naopak stíží. Existuje mnoho druhů dechových cvičení před vystoupením, která by vás měla zbavit trémy. Existuje i nauka o správném dýchání, díky němuž správně tvoříme hlásky a z nich následně slova. Tato nauka se nazývá Ortofonie a razí následující techniku dýchání – rychlý, tichý, hluboký nádech a pomalý, co nejúspornější a nejpomalejší výdech, aby byly srozumitelně slyšet i poslední slabiky.

4. Posluchač reaguje na to jak mluvíte, na to jak vypadáte, reaguje na výraz vaší tváře, na váš postoj. Proto je důležité posluchače oslovit, zaujmout, držet s ním oční kontakt a vždy se zajímat o to zda-li mu váš projev přijde zajímavý, či naopak nudný. Auditorium je obraz vašeho umění. Nazajímá-li ho váš projev děláte něco špatně.

5. Pohyb řečníka by měl být cílený a předem promyšlený. Rozhodně by neměl přešlapovat, nebo couvat. Měl by ve svých pohybech vypadat jistě a nikoli roztěkaně, či nesoustředěně.

6. Pomůcky, jsou-li nějaké třeba například pro názornost, nebojte se je použít. Typickými doplňky řečníka jsou ukazovátko, či notebook pro prezentaci.

7. Stylistika je spojena se slovním kontaktem s publikem, oslovte ho, pozdravte, poděkujte za pozornost, i během proslovu je dobré s publikem komunikovat, aby neztratilo pozornost a nemusí vždy jít o otázky, na které očekáváte odpověď. Se stylistikou projevu je úzce spojena, nejen již zmiňovaná Ortofonie, ale také Ortoepie, tedy správná výslovnost spisovného jazyka, ale také Eufonie, čili libozvučnost slov, které dosáhneme správným tvořením hlásek, správným dýcháním, hloubkou hlasu a propracovanou technickou stránkou projevu.

8. Spisovnost by neměla přesahovat meze dnešní spisovné a hovorové češtiny. Klidně používejte hovorová slova, přiblíží vás k publiku, zapomeňte však na archaismy, či knižní výrazy, které by vaši řeč udělali zbytečně nesrozumitelnou, či složitou.

9. Výslovnost je důležitým, již zmiňovaným prvkem. Před projevem je důležité rozmluvit se, zkrátka nejít před publikum nerozmluvený a pak tam koktat. Existují různé jazykolamy pro rozcvičení obličejových svalů. Vsaďte na ně!

10. Hlasitost je při projevu důležitá. Měli byste mluvit dvakrát hlasitější než jste zvyklí, aby vás slyšeli všichni. Důležitá je v tomto ohledu správná intonace, hloubka a změna hlasu, když chcete něco zdůraznit.