Význam slova rétorika pochází z Řecka ze slova „rhésis“ = řeč. Označením slova Rhétor se však neoznačuje řečník, nýbrž mistra slova. Rétorika je věda o mluvení a umění mluvit. A právě v Řecku patřila jako věda mezi nejváženější.
Rétorika je obor, který se zabývá vznikem a interpretací veřejného diskurzu.
Významnou osobností v oblasti rétoriky byl např. Sokrates, Platón a nejvýznamnější Aristoteles, který formuloval základní principy rétoriky, které platí dodnes. Formuloval je ve svém spise Rétorika a poukazoval, že řeč je třeba chápat především jako názor komunikace. Člověk, který se chce podle Aristotela zabývat rétorikou, měl by absolvovat tři nauky:
· natura – (= příroda), tedy pro ovládání řeči jsou nutné předpoklady dané přírodou – zdraví, dobrý dech, znělý hlas, odpovídající vzhled, bystost ducha atd.
· ars st doctrina – umění a věda, je nutné zvládnout i teoretické zákonitosti rétoriky
· exer-citátio – pokus o projevy se musí neustále opakovat, jedině tak se člověk stane dobrým řečníkem
I v dnešní době médií má projev a rétorika své místo. Vše působí lépe, pokud řečník předstoupí před občany s projevem, než kdyby si měli lidé pouze přečíst článek v novinách nebo na internetu. Řeč je hlavním komunikačním kanálem a je důležitá pro budování mezilidských vztahů, pro výkon povolání a další.
Cílem každé řeči je přesvědčit posluchače a je důležité, aby o daném faktu byl přesvědčen i sám řečník. Ten se musí vžít do situace posluchačů a získat je na svou stranu. Špatné přesvědčení vede k nevhodnému stylu přednášky a k nulovému efektu.
Hlavní zásady:
· Odhodlaný přístup k věci
· Upřímnost a otevřenost
· Široký rozhled – ne pouze Váš obor
· Zvídavost a trpělivost naslouchat publiku
· Nenechte se odradit
Základní pravidlo praví, že je třeba vědět, o čem se bude mluvit, než se začne. Tedy prvním předpokladem je znalost tématu a ovládání látky.
Podmínkou úspěšného přednesu řeči je:
1. Sběr materiálu vztahující se k danému tématu
2. Čtení materiálu
3. Formulování
4. Učení a memorování
5. Zdařilý přednes
Jak dobře mluvit?
· používat spisovnou češtinu
· využívat synonym
· mluvit v jednoduchých větách
· každou myšlenku ukončit klesnutím hlasu
· nepoužívat výplňková slova
· vyvarovat se frází
Příprava projevu
Příprava projevu je nutná zvláště u méně zkušených řečníků.
· soustřeďte se na posluchače
Je vhodné se při přípravě zaměřit na jednu osobu, která buď nejdůležitější, nebo nejtypičtější jako posluchač. Zaměřit se na otázky – co ví o tématu, už se jím zabýval, jaký má názor, jaké použít argumenty, na co by se mohl ptát, jaké bude požadovat informace, zajímají ho detaily, je praktik nebo teoretik, co považuje za důležité atd.
· nechte se představit
Posluchači jsou nejpozornější na začátku projevu, a proto by bylo na škodu, kdybyste tento čas vyčerpali na představování. Pokud máte někoho (např. pořadatele), kdo vás můžete představit a uvést, využijte toho.
· určit cíl projevu
Odpovědět na otázku - Co chci, aby se můj posluchač dozvěděl? Co chci, aby udělal?
· definujte osnovu
Po definici cíle je třeba vytvořit osnovu projevu. V případě informativní prezentace se zaměřit na to, co vše se má posluchač dozvědět, v případě přesvědčovací prezentace, proč to má posluchač udělat. Pamatujte na to, že lidé jsou schopni si zapamatovat omezené množství klíčových informací, proto se zaměřte pouze na nejdůležitější.
· vybavte se pomůckami
V případě projekce na plátno je pozornost posluchače odváděna na obraz. Při použití flipchartu je vhodné nejdříve napsat myšlenku a až poté ji vyslovit.
· vysvětlete svoje hesla
· oslňte začátkem
Zahájeni projevu je vhodnější umět zpaměti. V začátcích se totiž vytváří první dojem posluchače a je potřeba ho zaujmout.
· sugestivně zakončete
Na závěr si nechte zajímavou, ale ne příliš důležitou informaci.
· nacvičujte
Za pomoci speciálních cviků se dá naučit správnému dýchání, nalézt přirozenost a naučit se uvolňovat napětí v psychice i těle. Na procvičení jsou nejlepší jazykolamy, které napomohou k plynulejší výslovnosti.
· Jedna teta byla teta tetě tetou, ne ta teta před tou tetou byla teta tetě tetou, až ta teta po tý tetě byla teta tetě tetou.
· Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
· Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli do pštrosačárny.
· Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr.
· Nenaolejuje-li Julie koleje, naolejuji je já sám.
· Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole.
© 2019, ALTAXO SE
Naše služby
Důležité odkazy