Zóny osobního prostoru a jednání s lidmi

Problematika jednání s lidmi velmi úzce souvisí s řečí těla. Základem řeči těla je mimika. Pomocí obličeje můžeme ke komunikačnímu partnerovi vyslat až 60 000 signálů. Nejdůležitější částí obličeje jsou oči.

Staré české přísloví říká: Oko do duše okno. Podle panenky a polohy víčka rozlišujeme míru zájmu na ose – překvapení (vysoko zvednuté víčko), ztráta zájmu, spánek. Ráz komunikace velmi ovlivňují také pohledy – shora, zezdola. I nasměrování odhaluje zájem.

V komunikaci platí všeobecné pravdy. Ženy jsou vnímavější, muži zase mají lepší postřeh a odhad vzdálenosti. Při jednání je důležité dívat se do očí. Délka jednoho pohledu by se měla pohybovat mezi čtyřmi až pěti vteřinami. Správný poměr je 40:60 ve prospěch toho, kdo naslouchá.

Signály se dají vyčíst i z čela. Vodorovné vrásky prozrazují překvapení a pozitivní myšlení, naopak svraštělé čelo je symbolem starostí a negace. Kladné a záporné rozpoložení lze snadno identifikovat podle koutků úst (nahoru x dolů = radost x zklamání).

Při jednání mějte pod kontrolou také své ruce a nohy. Pro muže platí zásada, že slušné je mít v kapse maximálně jednu ruku. Jakékoliv skřížení rukou či nohou je považováno za komunikační blok. Člověk dává partnerovi signál, že něco není v pořádku. U nohou je důležité hlídat si vzdálenost končetin, která by neměla překračovat šíři ramen.

Rozlišují se čtyři zóny osobního prostoru

• intimní zóna (0 – 60 cm)

• osobní zóna (61 – 120 cm)

• zóna respektu (121 – 240 cm)

• veřejná zóna (241 – 380 cm)

Rozměry „bublin“ se u jednotlivců, národů i kultur liší. V intimní zóně dochází k dotyku čí přímému kontaktu. Už podání rukou narušuje intimní zónu. U většiny zvířat se jedná o poslední hranici, v jejímž prostoru může dojít k sebeobrannému útoku. Osobní, nebo-li egalitní, zóna je vzdálenost, ve které se vede většina jednání.

Zóna respektu se udržuje především na začátku komunikace před osobním seznámením. Přechod do jednotlivých zón by měl probíhat přirozeně. Reakce opět vychází ze živočišné sféry. Když se chce jedinec přiblížit k tlupě, musí také ze začátku vyčkávat a zvolit vhodný okamžik, aby stádo nevyplašil svou přítomností.

Ve veřejné zóně jsou si lidé cizí. Nenaznačují vzájemné přiblížení ani kontakt. V této zóně by se nemělo komunikovat, protože vzdálenost je už příliš velká.

Při jednání by měl vždy nadřízený nabídnout podřízenému místo k sezení a zdvořile se ho zeptat, jak se má. Právě posazení ke stolu předjímá ráz jednání:

• konfrontační – osoby sedí proti sobě. Vhodné pro vyjednávání dvou týmů, nevadí při neformální schůzce, naopak nežádoucí u lidí, kteří mají problém z dominancí. Dopředu zavdává k rivalitě.

• kooperační – přes roh stolu. Přirozeně naznačená společenská důležitost podle toho, kdo sedí v čele a kdo na straně.

• důvěrné – vedle sebe. Dochází k narušení intimní zóny. Dá se využít i při jednání, ale komunikační partneři se musí už delší dobu znát a musí mezi nimi panovat přátelský vztah.