Komplexní služby pro podnikatele

+420 607 044 665
info@altaxo.cz

Menu

Vývoj managementu a přístupů k řízení

Vznik managementu se uvádí počátkem 20 století, kdy se řízením zabývali jako akademičtí pracovníci, tak i praktičtí manažeři. Z tohoto počátku vznikly dva přístupy, které na sebe časově navazují:

 

Mechanické přístupy k managementu (začátek 20. století)

  • Teorie byrokracie

Autorem této teorie je Max Weber, který definoval 6 principů organizace práce – dělba práce, práva a povinnosti, soustava pravidel, neosobní a spravedlivé řízení, práce jako služba a nutnost pořádku, stability a efektivnosti.

Tyto principy mají vést k vytvoření ideální organizace, kde centrální místo zaujímá správní štáb, který dohlíží nad striktním dodržováním povinností v pevné úřední hierarchii.

  • Klasické řízení

Autoři (H. Fayol, F. W. Mooney a L. Urwick.) vycházeli z praktických zkušeností a jejich teorie tvoří dodnes základy plánování, projektování a účetnictví.

Mám zájem, jak si mohu objednat?

Volejte: +420 607 044 665

Pište na: info@altaxo.cz

Fayol definuje 14 principů řízení, které jsou chápany jako návod pro řídící pracovníky -dělba práce, autorita, kázeň, jednotné přikazování, jednotné řízení, plat zaměstnanců, centralizace atd.

Kladli také důraz na neustálé zlepšování řízení a využívání praktických i vědeckých poznatků.

  • Vědecké řízení

Za zakladatele je považován Frderick Winslow Taylor. Vycházel ze svých praktických zkušeností a soustředil se hlavně na zefektivnění práce dělníků. Podle jeho poznatků má být důraz na určení jediného nejlepšího způsobu práce, vědecký výběr pracovníků a jejich výcvik, úkolovou mzdu a odpovědnost za výkonnost a organizaci nechat pouze na manažerech.

 

Sociálně-psychologické přístupy (2. pol. 20. století)

Zlom v mechanickém pohledu na řízení znamenaly tzv. Hawthornské experimenty, které provedl ve 20. letech 20. století Elton Mayo. Ty ukázaly, že důležitější než fyzické pracovní podmínky jsou pro zvýšení efektivity práce sociální vztahy a pracovní spokojenost zaměstnanců. Proto se všechny další vzniklé teorie zaměřily právě na sociálně-psychologické přístupy.

  • Univezalistické přístupy

První etapu bylo hledání faktoru, který předurčuje některé manažery k úspěchu. Byla snaha najít ideální kombinaci vlastností manažera, která by ho předurčovala k úspěchu v jeho manažerské roli. (např. Eysenckova typologie osobnosti)

Ve druhé etapě se však ukazuje, že osobnost manažera je důležitým faktorem, ale ne však jediným, který zajišťuje úspěch. Pozornost je zaměřena na způsoby chování manažera k jeho podřízeným, na kontinuum jednání od autoritativního přes demokratické až po liberální. (např. Tannenbaum a Schmdt – Kontinuum vedení; Blake a Mounton – Manažerská mřížka)

  • Situační přístupy

V roce 1967 vytvořil F. E. Fiedler tzv. kontingenční teorii, podle které volba vhodného manažerského stylu závisí na třech dimenzích situace - vztahy mezi vedoucími pracovníky a členy skupiny, struktuře úkolů a pravomoci manažera

V roce 1969 potom P. Persey a K.H. Blanchard definovali model situačního vedení, podle kterého použitý styl závisí na stupni zralosti podřízených. 

© 2019, ALTAXO SE

Máte zájem o slevu na účetnictví?

Zadejte email a získáte na ni nárok!