Plánování výrobních činností

Výrobní činnost je v podniku proces přeměny výrobní faktorů na výrobky. Výrobní proces se sám o sobě sestává z celé řady dalších procesů pracovních, automatických nebo převodních. Pro podnik je důležité rozhodnutí, jaké výrobky vyrábět, v jakém množství je vyrábět a pro koho jej vyrábět. Tato strategie podniku je vázána na činnost marketingovou, inovační a odbytovou.

Ve výrobním podniku jsou typické tyto následující činnosti:

Technická příprava výroby (TPV) = Předvýrobní etapa

Předvýrobní etapa je tvořena konstrukční, technologickou a technickoorganizační přípravou výroby. Jedna dílčí část je vázána na přípravu konkrétního výrobku a další část na inovační tzn. vývojový, koncepční a plánovací charakter, zajišťující soustavy a dlouhodobý rozvoj jednotlivých oblastí.

Výroba = výrobní etapa

V rámci výrobního programu je nutné přiřadit kapacity a čas, které udávají výrobní náplň. Ta je podmíněna zjištěním výrobních zdrojů – lidé, stroje, pomocné zařízení, hardware, software apod.

Správným rozdělením a popisem zdrojů přizpůsobíme rozdělení výroby jednotlivé etapy.

Předmětem plánování výroby je cílené plánování a formování podnikového výrobního procesu.

Plánují se hlavně tyto oblasti:

• výrobní program

• výrobní proces

• připravenost výrobních faktorů potřebných pro výrobu – plánování nákupu, dopravy a skladování

Mezi těmito uvedenými složkami plánování výroby existují samozřejmě vzájemné závislosti a vzájemná působení. U plánování výrobního programu se určuje druh a množství zboží, které se má v určitém období vyrábět. Cílem je určit optimální výrobní program.

Z hlediska výrobního programu se výrobní proces člení podle toho, jak se jednotlivé výrobní procesy podílí na tvorbě výstupních prvků.

• hlavní výrobní proces – je souhrn operaci, který mění surovinu, jakost surovin nebo materiál, jež vstupují do výrobků. Jedná se o základ výrobního procesu v podniku a musí být v souladu s výrobním plánem podniku.

• pomocný výrobní proces – zabezpečuje výrobu výrobků a realizaci výrobků potřebných pro zabezpečení chodu hlavního výrobního procesu, které vejdou do výrobků.

• vedlejší výrobní proces – zabezpečuje všechny druhy energií.

• přidružený výrobní proces – zabývá se realizací výrobou výrobků, které bezprostředně nesouvisí s výrobním plánem.

Dalším členěním výrobního procesu může být z hlediska horizontu plánování, z hlediska výrobní složitosti, podle účasti člověka a techniky, technologie apod.

Každý výrobní proces má své zákonitosti:

• proporcionálnost – kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami výrobního procesu. Struktura a objem pracnosti výrobku musí odpovídat struktuře a objemu pracovního kapitálu.

• paralelnost – možnost vytvářet současně část nebo všechny stejné i rozdílné činnosti. Využitím paralelnosti podniku umožňuje zkrátit délku výrobního cyklu a tím urychlit přísun výrobku na trh. Snižuje se potřeba zásob surovin, materiálu a zkracuje se doba obratu oběžného majetku.

• rytmičnost výroby – vynakládání výrobních faktorů ve stejných časových intervalech, jde o pravidelný průtok výrobního procesu.

• nepřetržitost – je projevem uplatnění proporcionality, paralelnosti a rytmičnost výrobního procesu.