Projekt a typy produkčního procesu

Definice projektu: „Jedinečný proces sestávající se z řady koordinovaných a řízených činností s daty zahájení a ukončení, prováděných pro dosažení cíle, který vyhovuje specifickým požadavkům, včetně omezení daných časem, náklady a zdroji.“

Pro projekt jsou charakteristické tyto znaky:

• proces plánování a rozsáhlých operací

• má začátek a konec, čas průběhu je omezený

• je jedinečný, neopakovatelný, systémový a zdroje na jeho realizaci jsou omezené

• nejistota rizika

• jsou prováděny činnosti vedoucí k vytvoření produktu, poskytnutí služby, zavedení technologie…

• obvykle je velmi rozsáhly, zahrnuje plnění různorodých úkolů

• vyžaduje znalosti a dovednosti mnoha lidí z různých období

Ve výrobě a ve službách lze nalézt produkty vyráběné ve velkém množství, tj. ve statisícových sériích a na druhou stranu zcela unikátní produkty. Zjednodušeně rozpoznáváme tři hlavní druhy produkčních systémů: systémy navržené pro masovou produkci, systémy navržené pro dávkovou výrobu a ty, jenž zajišťují vznik jednoho produktu, který je podstatně odlišný od předchozích a je i v budoucnu obtížně opakovatelný.

Pomocí uvedených produkčních procesů je projekt definován následovně:

Systémy pro masovou produkci (mass production systems)

Neboli hromadnou či sériovou výrobu jsou navrženy pro zajištění specifického procesu, kde se využívají specializovaná výrobní zařízení s obvykle minimální možností adaptace. Zajišťují maximálně efektivně potřebné operace. Přesuny materiálů jsou automatizovány a celý systém je kapitálově náročný. Po zaběhnutí výroby nejsou nutné časté řídící zásahy ani kontrola. Zařízení produkují desítky či stovky tisíc podobných nebo zcela identických výrobků za rok bez možnosti rychlé adaptace na jinou produkci.

Dávkově orientované systémy (batch-oriented systems)

Jsou použity v případě, kdy jedno výrobní zařízení produkuje několik výrobků. Pokud poptávka není vysoká a dají se očekávat změny v požadavcích zákazníků je snaha navrhnout více flexibilní systém umožňující variantnost výrobku či přechod na jiný výrobek. Flexibilita je zajištěna použitím zařízení, která se dají použít pro různé procesy. Musí se ovšem přestavit výrobní zařízení (vyměnit výrobní pomůcky jako formy, montážní rámy, dimenze obráběcích nástrojů atd.) a to samozřejmě vyžaduje čas. Proto se vždy vyrábí určitá dávka výrobků a poté dojde ke změně výrobního zařízení. Komplexnost plánování výrobních operací, časování a řízení je podstatně větší než u masové produkce, neboť každý výrobek má odlišnou sekvenci operací.

Zdroje jsou obvykle seskupeny podle typu procesu, který vykonávají. Organizační jednotky dávkové výroby jsou například oddělení s názvem barvení, testování, balení, expedice. Ve službách je to třeba diagnostická laboratoř.

U dávkově orientovaných systémů je třeba věnovat pozornost zásobování materiálem, neboť každý výrobek vyžaduje odlišný materiál pro výrobu či komponenty. V některých případech je materiál shodný, je ovšem třeba přesunovat jej odlišným způsobem mezi výrobními centry z důvodu jiného výrobního postupu. V posledních letech se uplatňují flexibilní výrobní systémy schopné díky pokrokům v mikroelektronice a počítačové technice dosáhnout efektivitu výroby srovnatelnou s masovou výrobou i při menších objemech výroby. Dosahují toho zkrácením přestavovacích časů a automatizací operací při přesunech materiálů. Takovéto systémy jsou ovšem velmi kapitálově náročné a je nutno provést podrobný rozbor návratnosti investic. Při předpokládaném malém odbytu či při existenci levné pracovní síly se obvykle zavedení takovéhoto technicky náročného systému nevyplatí. Dnes je také typické vyrábět funkčně podobné komponenty na jednom výrobním zařízení a ty pak dodávat do jiného závodu často v jiné zemi ke konečné montáži. Dosáhne se tím vysokého využití zařízení a zlepší se produktivita. Příkladem je automobilový a počítačový průmysl.

Výroba jednoho produktu

Opakem je tvorba unikátního neopakovatelného systému (nemusí to být pouze systém technický, ale i socioekonomický), kde je typická velmi nízká poptávka, obvykle je to právě jeden objednaný kus. Základní vlastností je neopakovatelnost, a proto se zde obtížně využívají dříve získané zkušenosti.

Pracovníci jsou vybaveni spíše universálními systémovými znalostmi a i technické vybavení umožňuje různorodou práci. Adaptabilita pracovníků i vybavení je velmi vysoká. Kapitálové investice bývají nízké, jednotková cena produktu ovšem velmi vysoká. Proces, pomocí kterého je vytvořen takovýto jedinečný systém nazýváme projekt. Zajištění výstupů z projektu vyžaduje plánování, kontrolu a řízení dílčích aktivit.