Personální management

Management je vědním oborem, který se zabývá shromažďováním poznatků o řízení. Personální management, nebo-li Personnel management vzniknul do jisté míry z faktu , že Češi se snaží jít s dobou a názvy poangličťovat. Český význam personálního managementu znamená odbornou komunikaci v personalistice. Pojem je často používán jako synonymum pojmu personální řízení. 1

Teorie personálního managementu je založena především na faktu, že zaměstnanci jsou především lidé se svými individuálními potřebami a nemělo by se s nimi zacházet jako se zbožím. Každá společnost je založena na lidském faktoru a bez něj by nemohla fungovat. Firmy potřebují zaměstnance k plnění svých cílů, proto by si je měli hýčkat, nikoli jim vytvářet negativní pracovní prostředí. Proto by měl být teda hlavní součástí filozofie firmy.

Pokud bychom chtěli odbornější definici za zmínku stojí teze M. Armstronga: „Personální management se zabývá získáváním, organizováním a motivováním lidských zdrojů požadovaných podnikem.“

Obecně je úkolem personálního managementu udržovat ve společnosti takové prostředí v němž jsou lidské zdroje maximálně využívány, nebo-li udržovat ve společnosti takové prostředí ve kterém je možno účinně a hospodárně realizovat cíle. Neexistuje žádný návod jak řízení zaměstnanců realizovat, to záleží především na personalistovi, jsou ale k dispozici empiricky uspořádané zkušenosti z úspěšných, i neúspěšných firem, které můžou být nápomocny.

Volba přístupu k personálnímu managementu by měla vždy repetovat tyto faktory:

• osobnost toho, kdo řídí

• osobnostní profil řízené osoby

• sociální charakteristiku řízené pracovní skupiny

• Charakter práce a pracovních úkolů

• Vnitřní sociální klima v podniku

• Celospolečenská (hospodářská) situace

Personální management jako samostatná disciplína se začal vyčleňovat v 50 letech 20. století v anglosaském světě. Prošel si  vývojem, který byl těsně spjatý se zdůrazňováním úlohy zaměstnance ve společnosti a  měnícím se pohledem vedením organizací na zaměstnance. Dá se říci, že byl prvopočátkem vzniku budování dobrých vztahů se zaměstnanci, protože spokojený zaměstnance odvádí dobrou práci.

Ač je svým zaměřením personální management, již dle názvu blízký personalistice, nepatrně se od sebe liší. Personalistika je ve svém celku užší a pod vlivem tradice z níž její principy vzešli, zato personální management čerpá z modernějších a tím pádem otevřenějších pojetí. I původem se od sebe tyto dvě disciplíny liší. Zatímco personální management je ve své podstatě organizační technologií anglosaského původu, personalistika je původu středoevropského, respektive německého. A zatímco personalistika je spíše souborem odborných personalistických činností, opatření a praktik zaměřených na vnitřní organizaci firmy, personální management představuje soustavnější organizační úsilí zaměřené na vytváření příznivých podmínek uplatňování, využívání a rozvoje personálu. Personální management při tom lade důraz na komunikaci, mezilidské a pracovní vztahy. Lze proto říci, že personalistika je charakteristická neosobním přístupem, zatímco personální management nahlíží na zaměstnance z lidštější stránky. Ovšem existuje in koncepce překračující celé pojetí personálního managementu, nazývá se „ Řízení lidských zdrojů“, nebo-li human ressource management. Tento pojem je spojen se jménem významného manažerského myslitele P. Druckera a jeho americkým současníky z 50. let 20. století.

M. Armstrong řízení lidských zdrojů definoval takto: „strategický a logicky promyšlený přístup k řízení toho nejcennějšího, co organizace mají – lidí, kteří v organizaci pracují, a kteří individuálně i kolektivně přispívají k dosažení cílů organizace“.

Ovšem řízení lidských zdrojů je velmi obsáhlou kapitolou, proto si jej necháme na některý z příštích článků. 

1 Václav Šamonil - Úvod do studia personalistiky