Ukončení pracovního poměru

Nelíbí se vám vaše práce? Myslíte si, že za ni nejste dlouhodobě dostatečně ohodnocováni? Nebo stojíte na druhé straně a nejste spokojeni s některým ze svých zaměstnanců? Tento článek nabízí rady, co byste měli udělat, aby bylo ukončení vaší spolupráce v pořádku.

Ukončit pracovní poměr lze buď jednostranným právním úkonem jednoho z účastníků pracovní smlouvy, tzn. zaměstnance nebo zaměstnavatele, a to výpovědí, nebo úkonem, jehož se účastní oba aktéři - dohodou. Ukončit pracovní poměr je možné i na základě jiných právních skutečností.

     Existuje několik způsobů ukončení pracovního poměru. Můžeme mluvit o:

• dohodě
• výpovědi
• okamžitém zrušení
• zrušení ve zkušební době
• uplynutí sjednané doby (v případě, že byla uzavřena smlouva na dobu určitou)
• smrtí zaměstnance
• smrtí zaměstnavatele, jedná-li se o fyzickou osobu

S cizincem může být navíc pracovní poměr ukončen i v případě odnětí povolení k pobytu, vyhoštění nebo uplynutí doby, ve které zde mohl pracovat.

Výpověď vs. dohoda o ukončení pracovního poměru

Výpověď je jednostranný úkon, při kterém dochází k ukočení pracovního poměru uplynutím výpovědní doby. Ta je nyní stanovena na min. 2 měsíce, přičemž začíná až prvním dnem následujícího kalendářního měsíce. Pro rozvázání pracovního poměru výpovědí musí být splněny i další podmínky: Výpověď musí být dána písemně a musí být doručena druhé straně, dále může být výpověď druhému účastníku odvolána s jeho souhlasem. Důvod výpovědi nemusí být uveden.

Dohoda o ukončení pracovního poměru je oboustranný úkon, kdy se oba účastníci shodnou na obsahu dané dohody. Uzavírá se písemně a je v ní určeno datum, ke kterému je pracovní poměr ukončen. V případě, že zaměstnanec žádá, aby byly v dohodě uvedeny důvody, je zaměstnavatel povinen je uvést. To je důležité zejména pokud jde o dohodu o ukončení pracovního poměru kvůli organizačním změnám, kdy vzniká nárok na odstupné.

Veškeré šablony pro ukončení pracovního poměru jsou dnes běžně ke stažení na internetu.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Samostatnou kapitolou je v krajních případech a po velmi důkladném promyšlení okamžité zrušení pracovního poměru. Může k němu dojít ze strany zaměstnance i zaměstnavatele, vždy musí být uveden důvod takového rozhodnutí a tento krok lze učinit ve lhůtě dvou měsíců, kdy se o důvodu jedna strana dozvěděla, nejpozději však do jednoho roku od doby, kdy důvod vznikl. 

K tomuto řešení přistupuje zaměstnavatel obvykle v případě hrubého porušení pracovní kázně, přičemž by měl brát v potaz, zda byl do té doby zaměstnanec bezproblémový, nebo jestli už na svém „kontě“ nějaký vroubek má.

Zaměstnanec má právo na okamžité ukončení pracovního poměru v případě, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po uplynutí její splatnosti, nebo pokud doloží lékařské rozhodnutí, že není schopen vykonávat svou práci bez ohrožení na zdraví či životě, a zaměstnavatel ho do 15 dnů nepřevedl na jinou, pro tohoto zaměstnance bezpečnou práci. V těchto případech má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu, tzn. dva měsíce.

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době vs. ukončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby

Jedinou podmínkou zrušení pracovního poměru ve zkušební době je v podstatě to, že rozhodnutí musí být písemně dodáno ještě ve zkušební době. Nelze to však provést během prvních dvou týdnů.

Ukončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby probíhá v den, ke kterému byl pracovní poměr sjednán. Před uplynutím této doby lze ukončit pracovní poměr předchozími způsoby.