Jinak řečeno inventura úkolů, odpovědností a podmínek spojených s pracovním místem. Z toho se pak odvozují požadavky na pracovníka, který se uchází o určité pracovní místo. Obecně se analýza pracovního místa dělí na dva velké okruhy, z nichž prvý se týká pracovních úkolů a podmínek a druhý otázek týkajících se pracovníka. Kdybychom k těmto dvěma okruhům měli přiřadit otázky týkajících se pracovního místa, pak by tři nejzákladnější otázky prvního okruhu zněli: „ Kdo vykonává práci, jaký název práce a pracovní funkce? Co vyžaduje daná práce a jaká je její povaha? Jak se práce provádí?“ Druhý okruh by pak kladl otázky týkající se fyzických, duševních, dovednostních, vzdělanostních a zkušenostních požadavků.
Analýza pracovních míst by měla splňovat určité náležitosti, tedy například zobrazovat práci, tak jaká skutečně je, byla, či bude, jak vypadá v podobných podnicích apod.
Dohromady má proces analýzy pracovních míst třináct bodů, které by měl splňovat:
Určení účelu a cíle analýzy s přihlédnutím ke personalistickým potřebám.
Předložení hrubého plánu akce vedení organizace.
Získání podpory vedoucích, i dalších jednotlivých útvarů organizace.
Prodiskutování plánu analýzy pracovních míst s manažery a jeho případná úprava.
Získání představitele pracovníků, například u odborů, odborové předáky.
Sestavení podrobného plánu s časovým harmonogramem.
Vybrání a vyškolení osob, které budou analýzu pracovních míst provádět.
Informování všech pracovníků, jejichž míst se bude analýza týkat.
Realizování pilotního kroku analýzy.
Kontrola výsledků a prodiskutování případných problémů.
Realizování plánu v plné šíři, dle toho jaký byl návrh.
Kontrola a vyhodnocení výsledků.
Zpracování dokumentace ohledně specifikace pracovních míst.
Přičemž nejdůležitějším momentem je získání si důvěry pracovníků jejichž místa se budou analyzovat. Je důležité, aby neměli strach o své místo a aby byly o procesu dostatečně informování.
K analýze pracovních míst jsou potřeba v první řadě informace o pracovních místech na nichž se bude analýza provádět, přičemž nejčastějším a nejspolehlivějším zdrojem informací je držitel pracovního místa. Informace lze také získat prostřednictvím pozorovatele, který o místě i jeho držiteli zjistí co nejvíce, nenásilnou cestou, tedy zpovzdálí. Další možností je obecný názor odborníka na dané pracovní místo. Dalším zdrojem jsou pak spolupracovníci, či podřízení a následují písemné materiály.
Pokud bychom chtěli zkoumat získávání informací hlouběji existuje několik forem zjišťování informací o pracovních místech:
Pozorování zprostředkovává osoba pozorující pracovníka, jak vykonává svou práci. Pozorování je jednodušší u opakující se práce, u rozmanité a necyklické práce je pozorování tím delší a musí mu být věnováno více času.
Pohovor s držitelem pracovního místa může být strukturovaný, nebo-li předem připravený, či nestrukturovaný, tedy spontánní, kdy jsou otázky kladeny v závislosti na právě vykonávané práci, od toho se následně odvíjí otázky další, obecnější, ale i hlubší. Lze použít i hromadný typ pohovoru s více osobami najednou, v tom případě si však nelze udělat ucelený obrázek o vykonávané práci, neboť každý má jiný názor a zkušenosti.
Dotazník může být otevřený, kdy se respondent, v tomto případě se držitel místa může rozpovídat, zvyhodnocení je složitější z důvodu rozmanitých typů odpovědí. Dotazník uzavřený klade jasné otázky, kdy lze odpovědět pouze ANO, NE, tento typ dotazníku se vyhodnocuje snadněji, sečtení kladných a záporných odpovědí.
Pracovní místa jde tedy analyzovat prakticky snadno jen se na to musí jít správným způsobem, který nepřímo může vyplývat z typu práce, pracovního místa a filozofie organizace.
© 2019, ALTAXO SE
Naše služby
Důležité odkazy