Autorský honorář

Autorský honorář je odměna autora za vytvoření určitého duševního vlastnictví v takové formě, že je okolí schopno „výtvor“ vnímat. Nevztahuje se tedy na myšlenky, které ostatně nejsou ani zákonem chráněny.

Nejčastěji je autorský honorář chápán za užití autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému k dílu uměleckému, literárnímu nebo hudebnímu, a to podle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Autor románu tedy dostává honorář za prodané výtisky knihy, autor skladby za její přehrání v médiích atp.

Autorským honorářem je však také příjem získaný za poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, kdy jde o vynálezy, patenty či ochranné známky, podle zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, a zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, oba ve znění pozdějších předpisů.

Příjmy autora, které nejsou součástí mzdy či platu v zaměstnání (při vytvoření zaměstnaneckého díla), ale vzniknou např. během dohody o vykonání práce zaměstnance, se zdaňují jako příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti a tvoří samostatný daňový základ. Výdaje lze uplatnit buď podle skutečných výdajů nebo tzv. paušálem, kdy se skutečné výdaje nemusí dokládat účtenkami.

Kdo vytváří výhradně autorská díla a dostává za jejich prezentaci či publikaci autorský honorář, nemusí mít živnostenské oprávnění. Avšak povinnost k úhradě zdravotního a sociálního pojištění je pro autory – živnostníky – stejná, jako by se jednalo o jakoukoli jinou pracovní náplň OSVČ. Pakliže by se jednalo o autorské příjmy plynoucí z dohody o provedení práce ještě vedle hlavního zaměstnání, není nutné hradit zdravotní ani sociální pojištění.

Příjmy za autorské příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize, jejichž úhrn od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 7 000 Kč a je ze zdrojů na území České republiky zdaňuje plátce autorského honoráře.

Autorský honorář ze zpravidla vyplácen na základě licenční smlouvy, která je sjednána mezi autorem a tím, kdo výsledky autorovy práce využívá a platí za ně. Licence může být úplatná či bezúplatná, omezení může být z hlediska prostoru, času nebo množství.

Příklad: Autorka románu Bohyně na základě licenční smlouvy umožňuje vydavatelství prodávat její knihu, přičemž je dohodnuto, že její autorský honorář bude vyplácen čtvrtletně a to po dobu 5 let, podle množství knih, které se prodají, nejvíce 5 000 knih.

Na ochranu držitelů autorských práv existuje řada tzv. kolektivních autorských správců: OSA (Ochranný svaz autorský), Dilia (Divadelní a literární agentura), Intergram (Nezávislá společnost výkonných umělců). Ke konkrétnímu kolektivnímu správci práv je možno se přihlásit (podle typu autorského díla) a správce pak autora zastupuje ve věcech kolektivní správy.