Inventura a inventarizace
Pokračujte dále na služby
Inventura je nedílnou součástí účetnictví. Jedná se o administrativní činnost, kterou srovnáváme skutečný stav našich zásob se stavem vykazovaným v účetních knihách. Inventura se nejčastěji provádí periodicky, například vždy ke konci účetního období. Můžete však přistoupit i k inventuře mimořádné. To, jak často budete inventuru provádět, závisí na činnosti, kterou vykonáváte. V některých oborech je dobré stavy kontrolovat častěji než jednou ročně. Inventura a inventarizace se běžně používají ve stejném významu.
Typy inventur - jejich rozdělení
Inventury nejčastěji dělíme z časového a věcného hlediska. Dle času můžeme inventuru provádět týdně, měsíčně, čtvrtletně nebo ročně. Věcně se pak může jednat o inventuru hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku, zásob, zvířat, lesních porostů, pozemků atd. Inventuru nejčastěji vnímáme jako fyzickou práci. To znamená, že předměty inventury fyzicky přepočítáme a jejich stav následně porovnáme s tím, co vidíme v evidenci. Existuje však i opačný postup, známý jako dokladová inventura - porovnáváme evidovaný stav se stavem skutečným (například při přejímce nebo výdejce zboží).
Podnikatelé dále musí inventarizovat peněžní deník, pohledávky a závazky. Díky tomuto kroku snadno zjistíte, zda vám v pokladně nebo na bankovním účtě nechybí nějaké peníze, jestli máte všechny pohledávky uhrazené a dluhy zaplacené.
Výsledek inventury
Výsledkem inventury může být manko, přebytek nebo rovnovážný stav (v ideálním případě). Manka i přebytky je potřeba vyřešit v účetních knihách tak, aby evidovaný stav odpovídal skutečnosti - dát je do nákladů nebo do výnosů. Manka můžete rovněž předepsat k úhradě, například svým zaměstnancům. Při skladování mouky, písku a dalších sypkých surovin jsou manka běžná, jelikož dochází k přirozeným úbytkům během skladování. V těchto případech je dobré stanovit normu, která toto unikání ošetří a vy tak nebudete muset řešit minimální úbytek jako manko.
