Pro správné stanovení základu daně a daňové povinnosti účetní jednotky je třeba rozlišit, které výdaje jsou daňově uznatelné a které ne. Pomocníkem pro správné určení je nám zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „Zákon o daních z příjmů“), ve kterém je v § 24 uveden výčet daňově uznatelných výdajů.
Daňově uznatelné výdaje snižují daňovou povinnost a je tedy pro podnikatele výhodné, aby byly co nejvyšší.
Vzhledem k tomu, že v Zákoně o daních z příjmů nenajdeme zcela přesně stanoveno, co lze považovat za daňově uznatelný výdaj, je na podnikateli, aby si tento výdaj obhájil sám.
Daňově uznatelné výdaje musí splňovat tyto podmínky:
1. Výdaj musí být prokazatelný (např. písemným dokladem, co, kdo, komu a v jaké výši zaplatil).
2. Výdaj musí souviset s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů, což znamená, že podnikatel musí prokázat, že výdaj skutečné vynaložil (např. daňovým dokladem), že byl vynaložen v souvislosti se získáním zdanitelného příjmu a také to, že byl vynaložen ve zdaňovacím období, ve kterém je uplatňován.
provozní náklady,
výdaje na pojistné hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance,
škody způsobené živelnými pohromami a neznámým pachatelem,
rezervy a opravné položky dle zákona o rezervách,
výdaje na pracovní cesty,
nájemné apod.
Dále můžeme v Zákoně o daních z příjmů najít v § 25 výdaje, které nejsou daňově uznatelné. Jedná se o takové výdaje, které nebyly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Můžeme k nim zařadit např. výdaje na:
technické zhodnocení,
pořízení dlouhodobého hmotného majetku,
manka a škody, které převyšují náhrady,
osobní spotřebu podnikatele,
daň darovací a dědickou nebo daň z příjmů.
© 2019, ALTAXO SE
Naše služby
Důležité odkazy