Jak „úspěšně“ zkrachovat?

Uspět v podnikání není nic jednoduchého. Existuje sice spousta chytrých knížek o tom, jak správně řídit lidi, jak vypracovávat marketingové strategie, jak oslovit zákazníky, kde hledat nové tržní příležitosti... V praxi však často člověk zjistí, že platnost mouder vyčtených z knih je omezená a že sebelepší projekt neobstojí, když má někdo prostě smůlu.

Podle aktuálních údajů se počet obchodních společností všeho druhu v České republice pohybuje okolo 382 000. Celkový počet těch, kteří podnikají nikoli formou obchodní společnosti, ale jako fyzické osoby (osoby samostatně výdělečně činné) a kteří si samostatnou výdělečnou činností skutečně vydělávají, dosahuje téměř milionu. Nedostatkem podnikavých lidí tak Česká republika zjevně netrpí. Na druhé straně ale každý měsíc ukončí podnikání několik stovek podnikatelských subjektů. Historicky nejhorší byl loňský rok – 2012, kdy padlo nejvíce podnikatelů a firem. Celkem zbankrotovalo 3 692 společností a podnikatelů. To je skoro patnáct krachů na každý pracovní den loňského roku. Více než v polovině případů šlo o fyzické osoby, zbytek tvořily krachy obchodních společností. V letošním roce krachuje několik stovek firem každý měsíc.

Když se nedaří

Začít podnikat není samo o sobě tak těžké – pro některé typy podnikání není ani nutné do začátku investovat mnoho peněz, stačí vyřídit si živnostenské oprávnění a může se začít. Nejtěžší je ale skutečně podnikání nastartovat a přežít prvních pár let. Úmrtnost během prvních let podnikání je totiž velmi vysoká. Podle statistik Evropské unie má jen jedna ze čtyř založených firem šanci přežít dva roky. Jen z deseti procent začínajících podnikatelů se tak stanou šťastlivci, kteří mají šanci na úspěšné podnikání. Mnohem více je těch, kteří po čase zjistí, že je čas zamyslet se nad tím, zda nebude lepší prostě zavřít a začít zkoušet vydělávat peníze jinak. Netýká se to jen začínajících podnikatelů – problémy vedoucí ke krachu se mohou začít kumulovat i u do té doby alespoň na pohled dobře fungujících a na trhu zavedených firem. Důvody krachu mohou být různé a mnohdy jde o souběh okolností – třeba objektivní nepřízně v podobě útlumu, s nímž bojuje dané odvětví na straně jedné v kombinaci s ne právě nejrozumnějším řízením firemních financí na straně druhé. I v podnikání platí, že dobré časy netrvají věčně, a tak je v časech dobrých rozumné vytvářet rezervy na časy horší.

Problémy může ale paradoxně působit i to, když se začnou obchody rozhýbávat příliš rychle. S růstem objemu prodeje či zakázek je zároveň třeba stále více peněz na pokrytí potřeb tohoto růstu – dochází tak k podnikatelskému kolapsu, kdy počet zakázek roste tak prudce, že k jejich realizaci nestačí podnikové tržby.

Jak stáhnout roletu

A co dělat, když už to prostě nejde dál? Záleží na situaci. Pokud je podnikatel fyzická osoba bez zaměstnanců a bez dluhů, ukončí své živnostenské oprávnění a je to. Ještě se musí vypořádat s úřady – podat v řádném termínu přiznání k dani z příjmů finančnímu úřadu, nahlásit ukončení podnikání České správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně a podat na obou těchto institucích přehledy o příjmech a výdajích za zdaňovací období. Pokud má zaměstnance, musí jim dát výpověď z důvodu zrušení zaměstnavatele - a vyplatit odstupné. V případě, že zaměstnává více než dvacet lidí, jde už o hromadné propouštění, na které se vztahuje povinnost informovat předem úřad práce a případně odborovou organizaci.

Pokud má za sebou dluhy, musí se ještě vypořádat s nimi. Coby fyzická osoba ručí za všechny své závazky celým svým majetkem. Obecně se traduje, že pokud jde o dluhy z podnikání, je uzavřena cesta pro oddlužení v podobě tzv. osobního bankrotu, kdy pokud člověk splácí pět let jako zběsilý a podaří se mu umořit alespoň 30 % svých dluhů, je mu zbytek odpuštěn. Záleží především na tom, jaks e k návrhu postaví insolvenční soud, který musí oddlužení povolit – i na tom, jak velké ty dluhy z podnikání jsou v poměru k ostatním závazkům dlužníka. A také na tom, jak dobře a chytře je návrh napsán. Podle informací společnosti Czech Credit Bureau roste u bankrotů fyzických osob-podnikatelů počet případů řešených oddlužením, tedy způsobem typickým pro nepodnikatelské subjekty. Zatímco v roce 2008 soudy povolily oddlužení pouze u tří procent případů, předloni se jich tak řešila polovina a loni už dvě třetiny.

Pokud se nepodaří oddlužení, přichází na řadu konkurs, který je pro nebohého dlužníka mnohem drsnější variantou vypořádání jeho závazků. Do konkursu jsou zahrnuty jeho veškeré úspory. A narozdíl od oddlužení v podobě osobního bankrotu tu nestačí splatit jen část pohledávek. Pokud v rámci konkursu nedojde k úplnému uspokojení pohledávek věřitelů, zodpovídá dlužník za své dluhy až do jejich zaplacení – a překážkou ve vymáhání není ani smrt dlužníka, dluhy mohou být vymáhány i po ní.

Když padne firma

Poměrně složitým procesem je zánik právnické osoby – zrušit firmu trvá rozhodně déle a dá to víc práce, než zrušit živnostenské oprávnění. Definitivně celá záležitost končí až výmazem firmy z obchodního rejstříku. Pokud existuje nástupce – nová firma, na kterou po výmazu přejde obchodní jmění původní společnosti, jde o zrušení firmy bez likvidace – tady jde o proces použitý při slučování či rozdělování obchodních společností. V případě zrušení firmy s likvidací je nutné vypořádat jmění společnosti, cílem je úplné vypořádání majetkových poměrů společnosti. V praxi jde o rozprodej majetku společnosti, z jehož výnosů se vypořádají závazky a pohledávky, a pokud pak ještě něco zbyde, rozdělí se to jako tzv. likvidační zůstatek mezi společníky či akcionáře. Při vstupu firmy do likvidace je nutné podat návrh na zapsání této skutečnosti do obchodního rejstříku a oznámit tento úmysl všem známým věřitelům. Společnost pak své obchodní jméno používá s dodatkem"v likvidaci". Funkci statutárního orgánu přebírá po dobu likvidace likvidátor – toho jmenuje statutární orgán společnosti, pokud není včas jmenován, dosadí ho soud.