Nástroje monetární politiky
Pokračujte dále na služby
Monetární politika je nazývána také politikou úvěrů a peněz. Díky ní je možné ovlivňovat množství peněz v ekonomice, míru úrokových sazeb a ovlivňovat také podmínky nastavení úvěrů. Její zásady a opatření prosazují plnění měnových cílů. Hlavním cílem monetární politiky je hlídání a ovlivňování míry znehodnocení peněz, tzv. inflace.
Nástroje monetární politiky:
1. Přímé
-
Pravidla likvidity – určuje povinnost mít určité rezervy.
-
Úvěrové kontingenty – předepisují maximální možný objem úvěrů, které může banka čerpat od centrální banky.
-
Povinné vklady – tyto vklady se ve většině případů týkají centrálních institucí.
-
Úrokové limity – určují maximální úrokové sazby úvěrů.
2. Nepřímé
-
Repo sazba – tento nástroj slouží k odčerpání likvidity bank.
-
Automatické facility – tento nástroj slouží k ukládání či poskytování likvidity přes noc.
-
Operace s cennými papíry – prodej nebo nákup cenných papírů centrální bankou.
-
Povinné minimální rezervy – jedná se o část aktiv bank, které jsou povinně uloženy na běžném účtu centrální banky.
-
Diskontní a lombardní sazba – jde o úrokovou sazbu, za kterou poskytuje centrální banka ostatním bankám peněžní prostředky (úvěry).
Existují dva typy monetární politiky:
-
Expanzivní monetární politika – je charakteristická zvyšováním nabídky peněz. Tímto dochází ke stimulování agregátní poptávky. Dochází zde ke krátkodobému efektu a to zvýšením zaměstnanosti a reálního produktu. Dochází k využití vše výrobních zdrojů. Z dlouhodobého hlediska jde o růst rovnovážné úrovně cen.
-
Restriktivní monetární politika – jde o snižování nabídky peněz. Efekty restriktivní monetární politiky znamenají pokles zaměstnanosti a úrovně reálního produktu. Dlouhodobé efekty poukazují na snížení rovnovážné úrovně cen, která má za následek snížení hodnoty peněz v oběhu.
