Pendlerství

S pojmem pendlerství se setkáme nejčastěji ve spojitosti s pracovní migrací, kdy pendleři nepřesidlují do ciziny, ať již za účelem zaměstnání či podnikání natrvalo, ale pouze sem dojíždějí a zase se vracejí do ČR, ať již denně či několikrát do měsíce. U nás k nejzajímavějším zemím pro pendlerství patří nejspíše naši sousedi a vzhledem k ekonomickým podmínkám daných zemí, pak nejvíce Německo a Rakousko – proto není překvapením, že i sám pojem pendlerství, je odvoze od německého pendeln – dojíždět.

Možnost volně žít, pracovat a podnikat v jakékoliv zemi Evropské unie je dána díky společnému členství v Evropské unii. Česká republika je členem od roku 2004, ovšem díky existenci přechodných opatření, kterými si některé země chránily svůj trh, například v Rakousku z hlediska výdělečné činnosti či pobytu, máme faktickou volnost až 1. května 2011.

Nás z hlediska podnikání bude zajímat to, jaká pravidla pro nás budou platit, pokud do ciziny nechceme přesídlit, ale máme v plánu zde pouze nabízet své služby. Co se týká podnikání, obvykle máme povinnost naši činnost pouze ohlásit, jinak pojištění i daně platíme nadále doma.

K poměrně častým otázkám ovšem patří, co je onou rozlišující hranicí, podle které lze určit, krátkodobost nabízených služeb v rámci zahraničí, zatímco země sféry našeho zájmu bude nadále Česká republika. S touto problematikou se daňová legislativa vypořádala tak, že poplatník s daňovou povinností vůči České republice, je ten, který má na území České republiky bydliště (tedy ten, kdo se trvale neusadil v zahraničí), nebo ten, kdo se zde obvykle zdržuje. Protože obvykle je také poněkud široký pojem, v zákoně je upřesněno, že se musí jednat alespoň o 183 dní v roce.

Pokud tedy minimálně 183 dní v roce budeme pobývat na území ČR a vykonávat zde svou činnost, pak daňové přiznání budeme podávat pouze v České republice, nezávisle na tom, ve kterých zemích jsme své služby v průběhu roku nabízeli. Daňová povinnost v České republice se ovšem vztahuje nejen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, ale i na příjmy plynoucí ze zdrojů naší činnosti v zahraničí. Toto ustanovení má zamezit dvojímu zdanění, a zaručují ho tzv. bilaterální smlouvy, které mají mezi sebou uzavřeny jednotlivé státy.