Dlouhodobé finanční zdroje pro podnik

Akcie

Cenný papír, který osvědčuje práva jeho majitele a jeho vlastnický podíl na podnikovém kapitálu.

Majitel akcie se podílí nepřímo na řízení a. s. hlasováním, má právo na dividendy, na majetkový zůstatek při likvidaci společnosti. Majitel akcie na druhé straně nemůže požadovat vrácení podílu (kromě některých zvláštních typů akcií), nemůže se přímo vměšovat do řízení společnosti a jednat jménem společnosti.

Emisi akcií (získání finančních zdrojů) lze provést různými způsoby:

Umístěním primární akciové emise na privátních finančních trzích

Tento způsob typický pro menší a. s., které nepodnikají ve velkém měřítku, mají menší potřebu kapitálových zdrojů a mívají menší počet akcionářů. Účetní hodnota základního akciového kapitálu u tohoto podniku nesmí být nižší než 2 mil. Kč.

V převážné většině tento způsob probíhá bez pomoci investičních zprostředkovatelů, pokud ano, využití služeb investičních bank nebo komerčních bank. Velkou výhodou jsou nižší emisní náklady, kratší doba dosažení základního akciového kapitálu, minimalizace rizika eventuálního nepřátelského převzetí společnosti (obrana – akcie s omezenou převoditelností). Naopak nevýhodami nižší likvidita (akcie nejsou na veřejně obchodovatelných trzích), event. omezení převoditelnosti.

Veřejným umístěním primární akciové emise na kapitálovém trhu

Tento postup se uplatňuje u větších a. s., u společností se silným postavením na trhu, podnikající v celostátním či mezinárodním měřítku. Primární prodej zprostředkováván skoro vždy investičním zprostředkovatelem. Proces začíná výběrem investičního zprostředkovatele, pak výběrem nejvhodnějšího druhu akcie a pokračuje primárním prodejem na kapitálovém trhu.

Investiční zprostředkovatelé obstarávají buď vlastními silami, nebo se sdružují do konsorcií – odkup celé emise od emitenta za dohodnutou cenu a následný rozprodej koncovým investorům za vyšší než nákupní cenu. Další možností je tzv. komisionářský prodej, kdy investiční zprostředkovatelé na kapitálovém trhu umisťují pouze část emise, aniž by nesli riziko nezdaru – inkasují zprostředkovatelskou provizi (pro emitenta levnější, možné riziko nezdaru rozprodat emisi v plánovaném objemu, možný zdlouhavější průběh).

Výhodou je vstup na burzu – signál kvality společnosti (splnění přísných požadavků regulátora trhu), prezentace společnosti ve zpravodajských informacích z akciových trhů, snadnější a levnější přístup k externím zdrojům financování, možnost větších investic a rozvoje.

Prodejem akciové emise stávajícím akcionářům na bázi předkupního práva

Je možné pouze u již existující a. s., když a. s. zvyšuje svůj základní kapitál. Jde o dodatečnou emisi nových akcií, která je přednostně nabízena současným akcionářům.

Nově emitované akcie mohou mít stejnou nebo jinou nominální hodnotu, většinou se emitují akcie o nízkých nominálech, aby se předešlo komplikacím při uplatnění opce minoritními akcionáři. Cílem je nerozřeďovat podíly stávajících akcionářů na dosavadním základním akciovém kapitálu. Tento postup bere také v potaz, že zvýšení počtu emitovaných akcií může snížit cenu akcií na relevantních trzích.

Emisní půjčka

Je to úvěr poskytovaný odkoupením dluhopisů (obligací), které dlužník emituje za účelem opatření finančních zdrojů; dluhopisy jsou cenné papíry, v nichž se emitent zavazuje splatit přijatý úvěrový obnos a vyplácet úroky ve stanovených termínech; emisní půjčku tvoří zpravidla množství dílčích dluhopisů; patří mezi listinné úvěry. Výhodou pro věřitele je, že dluhopis může zpeněžit před lhůtou jeho splatnosti; je to důkaz o jeho pohledávce, což má význam při vymáhání dlužných pohledávek. Výhodou pro emitenta je, že emisí dluhopisů se dá opatřit značně velký peněžní úvěr

Hypotéční úvěr

Úvěr, který může podnik obdržet proti zástavě nemovitého majetku (pozemkového nebo bytového, NE průmyslového), splácen ročními anuitami, refinancován emisí hypotečních zástavních listů)

Postup získání úvěru:

• nabídka nemovitého majetku k zástavě

• zatížení majetku hypotékou (zápis do katastru nemovitostí)

• emise hypotečních zástavních listů do výše sumy zastavěného majetku

• prodej zástavních listů na kapitálovém trhu (buď bankou, nebo podnikem) a získání úvěru

Termínovaná půjčka (investiční úvěr)

Na rozšíření hmotného majetku, na trvalé rozšíření oběžného majetku, na rozšíření nehmotného majetku. Dlouhodobé splatné bankovní úvěry jsou podnikům obvykle poskytovány na realizaci jejich investiční obnovy a rozvoje. Protože jde o úvěry účelové vázané na financování podnikových investic, pojmenovávají se investiční úvěry.

V dobré bankovní praxi je zvykem, že žadatel o tento úvěr musí bance prokázat návratnost investičního úvěru a musí být také schopen nabídnout bance požadované zajištění příslušné úvěrové pohledávky. Investiční úvěry obvykle banky neposkytují v plné výši plánovaných investičních nákladů a podniky proto musí přiměřenou část relevantních kapitálových výdajů na danou investici krýt z jiných zdrojů. Nejčastěji z akumulovaného zisku či z navýšení základního kapitálu dané společnosti.

Zvláštním případem bankovních investičních úvěru jsou syndikované dlouhodobé bankovní úvěry (konsorciální úvěr). Vztahují se k takovým investičním operacím velkých a známých podniků, které spolykají velké objemy úvěrových zdrojů bank. Pokud by jednotlivé banky poskytovaly tyto dlouhodobé splatné úvěry o velmi vysoké hodnotě jejich jistiny zcela samostatně, potom by výrazně zvýšily koncentraci svého úvěrového rizika a mohly by se – krom toho – také dostat do kolize s předpisy centrální banky regulující úvěrovou angažovanost banky. Banky se proto z uvedených důvodu sdružují do bankovního konsorcia, v jehož čele stojí nejvíce úvěrově angažovaná banka, a požadovaný úvěr o vysoké hodnotě jistiny dluhu poskytují příslušnému podniku ve formě syndikovaného bankovního úvěru.

Dluhopisy

V tržních ekonomikách patří dluhopisy ke klasickým nástrojům financování podnikových potřeb. Emisí dluhopisu získává emitent nové finanční zdroje, které mají podobu cizích zdrojů neboli zdrojů, jež musí k danému datu vrátit. Finanční zdroje neboli peníze emitent obdrží tak, že na trhu cenných papíru prodává své dluhopisy. Emitent se tedy prodejem dluhopisů obrací v zásadě na předem neurčenou veřejnost s nabídkou, že koupí jejích finanční zdroje. Cenou za tyto zdroje je výnos z dluhopisu.

Dluhopis je cenný papír, s nimž je spojeno právo majitele požadovat splácení dlužné částky ve jmenovitých hodnotách a vyplacení výnosů z něj k určitému datu a povinnost osoby oprávněné vydávat dluhopisy tyto závazky splnit.

Dluhopis má tyto charakteristické znaky:

• splatností za určitou dobu (event. převedení na jiný cenný papír)

• předem stanoveným úrokem

• nemožností věřitele podílet se na rozhodování podniku