Komplexní služby pro podnikatele

+420 607 044 665
info@altaxo.cz

Menu

Každá pátá firma existující v České republice je neaktivní

Na známém portálu www.ekonom.ihned.cz byl zveřejněn zajímavý článek, ve kterém se k tématu vyjadřuje také náš předseda představenstva, Ing. Přemysl Kubáň.

Zhruba 100 tisíc firem v Česku, tedy pětina z celkového počtu, nevykonává žádnou činnost, přesto zůstávají zapsané v obchodním rejstříku, a formálně tak dál existují. Vyplývá to z odhadu společnosti Bisnode. Tyto firmy by se měly zrušit. Podle expertů ale od toho majitele odrazuje příliš složitý a drahý postup likvidace.

"Já sice přestanu podnikat, ale nebudu firmu rušit," slýchá obvykle od svých klientů vedoucí týmu daňových a účetních poradců společnosti APOGEO Jaroslava Hanková, když jim vylíčí náklady a postup likvidace jejich nepotřebné firmy. "V lepším případě po této odpovědi majitel podá dvě nebo tři daňová přiznání a pak společnost přestane řešit, nevede účetnictví, nezakládá účetní závěrky do sbírky listin, jak to vyžaduje zákon," popisuje Hanková. 

Že se podnikatelům do rušení firem nechce, je podle ní pochopitelné. Stojí je to peníze i čas. "Já klientům říkám, počítejte za zrušení neaktivní společnosti 100 tisíc korun," uvádí Hanková a dodává: "To je takový základ za úkony, které musí účetní a daňový poradce dělat v rámci likvidace." 

Aby byla tato částka reálná, musí si firma sama zajistit likvidátora. Tím může být někdo z jejího vedení. Pokud ho nemá, může ho rekrutovat například z řad právníků. To ale znamená další statisícové výdaje. "Navíc málokterá společnost je při vstupu do likvidace skutečně úplně prázdná. Reálně je zpravidla nutné ukončit zbývající právní vztahy, například nájmy, pracovní poměry a podobně," říká specialista na obchodní právo z advokátní kanceláře Deloitte Legal Jakub Hájek. To vše zvyšuje náklady, které budou muset majitelé rušeného podniku zaplatit. Výsledkem je tak často účet přesahující 300 tisíc korun. 

Firmu také nejde sprovodit ze světa ze dne na den. Nejméně šest měsíců uplyne v Česku od chvíle, kdy vedení podniku rozhodne o jeho zrušení, do okamžiku, kdy definitivně zmizí z obchodního rejstříku. To je ale ještě optimistická varianta. Aby se to za půl roku stihlo, musí jít o jednoduchý případ - prázdnou společnost bez majetku a dluhů s českým vlastníkem. 

Výmaz společností z rejstříku může zkomplikovat administrativa, ale i soudní spory, například o platnost pohledávek. "U jednoho z klientů například bývalý zaměstnanec prohlásil, že společnost mu při odchodu nevypořádala řádně jeho nároky. To tvrzení se nezakládalo na pravdě, než jsme to ale u soudu prokázali, uběhl více než rok," uvádí příklad z praxe partner Deloitte Legal Jan Kotous. Během té doby nemohl likvidátor společnost nechat vymazat z obchodního rejstříku, musel čekat na pravomocné rozhodnutí soudu. 

I tam, kde likvidace běží bez problémů, ale nejde o nijak jednoduchý postup. Likvidátor musí udělat kolem 25 kroků. Ty zahrnují účetní operace, ale i čistě administrativní úkony, jako je například podání žádosti o souhlas s výmazem podniku na finanční úřad. V průběhu likvidace se musí také udělat tři až čtyři účetní závěrky. "První účetní závěrka se dělá v den, který předchází vstupu společnosti do likvidace. Tu dělá statutární orgán. Ke dni vstupu společnosti do likvidace dělá likvidátor zahajovací rozvahu a zjišťuje majetek," popisuje Kotous z Deloitte Legal. Další účetní závěrka je potřeba ve chvíli, kdy likvidátor prodá veškerý majetek společnosti a podává návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Ten musí předložit orgánu, který jej povolal, tedy typicky valné hromadě nebo soudu. I poté ale ještě může docházet k účetním operacím. V takovém případě bude potřeba před výmazem společnosti z rejstříku připravit ještě čtvrtou závěrku. 

"Jen náklady na sestavení účetní závěrky se pohybují v desítkách tisíc korun," vypočítává Kotous. Kolem osmi až deseti tisíc korun měsíčně pak podnikatel zaplatí za běžné vedení účetnictví. I pokud se tedy likvidace stihne v nejkratším možném termínu, náklady na účetní se budou šplhat nejméně k 90 tisícům korun. 

Když se žádné nečekané pohledávky neobjeví a firma už má prodaný majetek, následuje návrh na jeho rozdělení. Ani po jeho schválení soudem či valnou hromadou ale ještě nemusí mít likvidátor vyhráno. Čeká na něj série dalších administrativních kroků. "Společnost musí odhlásit z daně z příjmů, případně DPH, pokud je jejím plátcem. Musí ji také odhlásit z celního úřadu v případě, že obchoduje se zahraničím," popisuje Hájek z Deloitte Legal. 

I při hladkém průběhu rušení bude firma potřebovat služby daňových poradců. Na finanční úřad s daňovými výkazy totiž musí hned několikrát. První daňové přiznání musí podat 30 dnů od vstupu do likvidace. Další pak do 15 dnů od sepsání návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. 

Ke konci likvidace je také potřeba požádat finanční úřad o souhlas s výmazem firmy z rejstříku. Ani ten ale berní úředníci nedávají na počkání. Dle zkušeností likvidátorů se na něj čeká nejméně dva týdny. Může to ale trvat mnohem déle. Zákon totiž dává úřadu na vyjádření dva měsíce. Pokud to ani za tu dobu nezvládne, má se automaticky za to, že souhlasil. Jenže úřad může také odmítnout, což se stane zhruba 500krát za rok. "Správce daně zvažuje neudělení souhlasu především v případě existence daňových nedoplatků na osobním daňovém účtu žadatele, neukončeného nalézacího řízení či nesplnění jiných zákonných povinností, například nesplnění povinnosti likvidátora předložit konečnou zprávu o průběhu likvidace," uvádí mluvčí Generálního finančního ředitelství Lukáš Heřtus. Bez souhlasu berních úředníků nelze společnost vymazat z obchodního rejstříku. 

Nepotřebnou společnost je lepší prodat než rušit. Pokud má řádně vedené účetnictví a není zatížena dluhy, může majitel utržit desetitisíce. 

Díky starému identifikačnímu číslu získá nový majitel punc zavedené společnosti. To mu může pomoci při získávání investorů i při jednání s úřady. Ročně tak jen kvůli historii změní vlastníka několik stovek společností. 

Prodej jde také zvládnout mnohem rychleji než likvidaci. "Běžně to vyřešíme do měsíce," uvádí Přemysl Kubáň, předseda představenstva společnosti ALTAXO, která zprostředkovává nákup a prodej podniků. Nekoupí ale každou společnost. "Nevykupujeme třeba společnosti, které se zabývaly hazardem, vymáháním dluhů, půjčováním peněz. Protože to může mít negativní stigma," vysvětluje Kubáň. Firmy z takových oborů se pak hůře prodávají koncovým zákazníkům, kterým jde hlavně o bezproblémovou historii. 

Cenu plátců DPH zvyšují těžkosti, které v posledních letech registraci podniků k této dani provázejí. "Zcela nová společnost musí finančnímu úřadu prokázat, co dělá, úředníci obvykle chtějí také byznysplán. Ani po předložení těchto dokumentů ale podnikatel nemá jistotu, že registraci získá," popisuje Jaroslava Hanková z poradenské společnosti APOGEO. Čekat se tak musí na první faktury, kterými začínající podnik doloží svou činnost. Jenže k tomu potřebuje vybavení, techniku, kanceláře. A právě při nákupu těchto věcí od jiných je chybějící registrace k DPH pro podnik nevýhodou. Neplátce si totiž nemůže zaplacenou daň odečíst z nákladů. 

Přeprodávání firem ale snižuje transparentnost podnikatelského prostředí v Česku. V zákaznících a investorech může vyvolat mylný dojem, že jednají se zavedeným podnikatelem, on přitom třeba plní teprve první zakázku. To je vedle bourání administrativních bariér pro byznys jedním z důvodů, proč by měl stát podle expertů a zástupců podnikatelských svazů usilovat o zjednodušení likvidace firem.

© 2019, ALTAXO SE

Máte zájem o slevu na účetnictví?

Zadejte email a získáte na ni nárok!