V článku týdeníku Ekonom se nás ptali na problematiku týkající se likvidace společností
Zhruba 100 tisíc firem v Česku, tedy pětina z celkového počtu, nevykonává žádnou činnost, přesto zůstávají zapsané v obchodním rejstříku, a formálně tak dál existují. Tyto firmy by se měly zrušit. Podle expertů ale od toho majitele odrazuje příliš složitý a drahý postup likvidace.
Cena za zrušení neaktivní společnosti se pohybuje kolem 100 tisíc korun, ovšem aby byla tato částka reálná, musí si firma sama zajistit likvidátora. Tím může být někdo z jejího vedení. Pokud ho nemá, může ho rekrutovat například z řad právníků. To ale znamená další statisícové výdaje. "Navíc málokterá společnost je při vstupu do likvidace skutečně úplně prázdná. Reálně je zpravidla nutné ukončit zbývající právní vztahy, například nájmy, pracovní poměry a podobně," říká specialista na obchodní právo z advokátní kanceláře Deloitte Legal Jakub Hájek.
Šestiměsíční pohřeb
Firmu také nejde sprovodit ze světa ze dne na den. Nejméně šest měsíců uplyne v Česku od chvíle, kdy vedení podniku rozhodne o jeho zrušení, do okamžiku, kdy definitivně zmizí z obchodního rejstříku. To je ale ještě optimistická varianta. Aby se to za půl roku stihlo, musí jít o jednoduchý případ − prázdnou společnost bez majetku a dluhů s českým vlastníkem.
Výmaz společností z rejstříku může zkomplikovat administrativa, ale i soudní spory, například o platnost pohledávek. Minimální doba na likvidaci firmy je v tuzemsku šest měsíců. V praxi to obvykle trvá třikrát déle.
Účetnictví za desetitisíce
Likvidátor musí udělat kolem 25 kroků. Ty zahrnují účetní operace, ale i čistě administrativní úkony, jako je například podání žádosti o souhlas s výmazem podniku na finanční úřad.
V průběhu likvidace se musí také udělat tři až čtyři účetní závěrky. "Jen náklady na sestavení účetní závěrky se pohybují v desítkách tisíc korun," vypočítává Kotous. Kolem osmi až deseti tisíc korun měsíčně pak podnikatel zaplatí za běžné vedení účetnictví. I pokud se tedy likvidace stihne v nejkratším možném termínu, náklady na účetní se budou šplhat nejméně k 90 tisícům korun.
Účetnictví ale není jediným výdajem, který musí rušená společnost nebo její majitelé zaplatit. Rozhodnutí o jejím zrušení a jménu likvidátora je potřeba zaspat do OR, což stojí dva tisíce korun. Dalším povinným nákladem je platba za zveřejnění informace o vstupu podniku do likvidace v Obchodním věstníku, jež je zároveň pokynem pro věřitele, aby přihlašovali své pohledávky za rušenou společností. Za zveřejnění se platí tisíc korun.
Z pohledu firmy je ale mnohem významnější tříměsíční "čekací" doba, která následuje po zveřejnění v Obchodním věstníku. Během té se likvidace de facto zastaví a čeká se, kdo přihlásí pohledávky. Pokud některé firma odmítá, může následovat soudní spor. Ten se dá v optimistickém případě vyřešit za několik měsíců, v horším se táhne roky. Záleží na disciplinovanosti stran i rychlosti soudů. "Řešíme třeba případ společnosti, která je v likvidaci od roku 2009," uvádí příklad komplikovaného zániku Monika Slezáková, manažerka výkupu firem ze společnosti ALTAXO.
Když se žádné nečekané pohledávky neobjeví a firma už má prodaný majetek, následuje návrh na jeho rozdělení. Ani po jeho schválení soudem či valnou hromadou ale ještě nemusí mít likvidátor vyhráno. Čeká na něj série dalších administrativních kroků. "Společnost musí odhlásit z daně z příjmů, případně DPH, pokud je jejím plátcem. Musí ji také odhlásit z celního úřadu v případě, že obchoduje se zahraničím," popisuje Hájek z Deloitte Legal.
Jde sice o jednoduché úkony, avšak i ty mohou přinést nečekané komplikace, které zrušení firmy o měsíce oddálí. Ke konci likvidace je také potřeba požádat finanční úřad o souhlas s výmazem firmy z rejstříku. Ani ten ale berní úředníci nedávají na počkání. Dle zkušeností likvidátorů se na něj čeká nejméně dva týdny. Může to ale trvat mnohem déle. "Správce daně zvažuje neudělení souhlasu především v případě existence daňových nedoplatků na osobním daňovém účtu žadatele, neukončeného nalézacího řízení či nesplnění jiných zákonných povinností, například nesplnění povinnosti likvidátora předložit konečnou zprávu o průběhu likvidace," uvádí mluvčí Generálního finančního ředitelství Lukáš Heřtus. Bez souhlasu berních úředníků nelze společnost vymazat z obchodního rejstříku.
K dalším úkonům, které je třeba udělat patří např. archivace dokumentů. Některé dokumenty, jako jsou třeba zakládací listiny, si obvykle bere státní archiv. U jiných je potřeba zajistit archivaci soukromě. To se týká například dokumentů prokazujících odpracované roky, a tedy nárok na penzi bývalých zaměstnanců. "Skartační lhůta je u nich až třicet let," upozorňuje Hájek z Deloitte Legal. Veškeré doklady a evidence k daním se podle zákona musí archivovat 10 let.
Firmy jako "horké zboží"
Podnikatelé proto často hledají jiné cesty, jak se nepotřebné společnosti zbavit. A protože podobně složité jako zrušení podniku je i jeho založení − stává se z "vysloužilých" firem zajímavá obchodní komodita. "Na trhu je velké množství subjektů, které podnikají s 'firmami na klíč' a rády využijí právě neaktivních firem," upozorňuje Ladislav Minčič z Hospodářské komory. Nepotřebnou společnost je lepší prodat než rušit. Pokud má řádně vedené účetnictví a není zatížena dluhy, může majitel utržit desetitisíce.
Díky starému identifikačnímu číslu získá nový majitel punc zavedené společnosti. To mu může pomoci při získávání investorů i při jednání s úřady. Ročně tak jen kvůli historii změní vlastníka několik stovek společností.
Prodej jde také zvládnout mnohem rychleji než likvidaci. "Běžně to vyřešíme do měsíce," uvádí Přemysl Kubáň, předseda představenstva společnosti ALTAXO, která zprostředkovává nákup a prodej podniků. Nekoupí ale každou společnost. "Nevykupujeme třeba společnosti, které se zabývaly hazardem, vymáháním dluhů, půjčováním peněz. Protože to může mít negativní stigma," vysvětluje Kubáň. Firmy z takových oborů se pak hůře prodávají koncovým zákazníkům, kterým jde hlavně o bezproblémovou historii.
Pokud je ale společnost "ze správného oboru", nemá dluhy a má řádně vedené účetnictví, dostane za ni podnikatel na rozdíl od likvidace ještě zaplaceno. Cena se odvíjí od stavu společnosti, nejvíce ji ale ovlivňuje to, zda je, či není prodávaný podnik plátcem daně z přidané hodnoty. "Momentálně se cena na trhu za měsíčního plátce pohybuje kolem 100 tisíc korun, za kvartálního mezi 150 až 170 tisíci korunami," vypočítává Kubáň. Podnik, který není plátcem DPH, ALTAXO vykupuje podle svého ceníku zhruba za 11 tisíc korun.
Cenu plátců DPH zvyšují těžkosti, které v posledních letech registraci podniků k této dani provázejí. "Zcela nová společnost musí finančnímu úřadu prokázat, co dělá, úředníci obvykle chtějí také byznysplán. Ani po předložení těchto dokumentů ale podnikatel nemá jistotu, že registraci získá," popisuje Jaroslava Hanková z poradenské společnosti Apogeo. Čekat se tak musí na první faktury, kterými začínající podnik doloží svou činnost. Jenže k tomu potřebuje vybavení, techniku, kanceláře. A právě při nákupu těchto věcí od jiných je chybějící registrace k DPH pro podnik nevýhodou. Neplátce si totiž nemůže zaplacenou daň odečíst z nákladů.
Přeprodávání firem ale snižuje transparentnost podnikatelského prostředí v Česku. V zákaznících a investorech může vyvolat mylný dojem, že jednají se zavedeným podnikatelem, on přitom třeba plní teprve první zakázku. To je vedle bourání administrativních bariér pro byznys jedním z důvodů, proč by měl stát podle expertů a zástupců podnikatelských svazů usilovat o zjednodušení likvidace firem.
Navíc problém s obtížným rušením v posledních letech "bobtná". Firem, které majitelé nepotřebují, totiž v Česku přibývá. Může za to hospodářský a životní cyklus. "Majitelé, kteří začali podnikat těsně po revoluci, spějí do důchodového věku a často nemají svou firmu komu předat," vysvětluje analytička Bisnodu Petra Štěpánová. Takových jsou v Česku tisíce a teď stojí před otázkou, zda pro ně bude snazší podnik zrušit, nebo jej raději prodat.
