Umění řečnického projevu

Řečnictví je umění s nímž se lidé nerodí, ale mohou se mu naučit. Nejdůležitějším prostředkem ke správnému řečnění je hlas. Jinak zní náš akustický projev, když jsme šťastni a jinak, když teskníme. Samotný hlas se tvoří v hlasových orgánech, mezi něž patří hrtan, hlasivky a rezonanční ústrojí v součinnosti s dechovým ústrojí jsme pak schopni vytvářet různé hlasové intonace, výšky, hlasu, či jeho rezonance. Tón a barva hlasu také závisí na procesu přibližování a oddalování hlasivek a přenastavování tzv. hlasové štěrbiny, díky čemuž se vytváří periodické vlnění vzdušného sloupce, jenž se šíří jako zvukové vlny. Vytvořený tón pak prochází nadhrtanovými rezonančními dutinami, kde získává potřebnou sílu, výšku a charakteristickou barvu. Člověk by ani neřekl, kolik je potřeba vynaložit sil pro jedno zvýšení hlasu, či zakřičení.

K základním vlastnostem hlasu patří na jedné straně zděděné dispozice a na straně druhé zkušenosti získané výchovou a prostředím, ale i naše povaha, který může být introvertní, či extrovertní, dle čehož jsme také zvyklí buď mluvit tišeji, nebo hlasitěji.

Hlas má několik základních parametrů, které my sami ovlivňujeme tím, jak chceme, aby naše řeč vyzněla:

1. Výška hlasu, závisející na počtu hlasivkových kmitů, na napští hlasivek a síle vydechovaného proudu. Proto například při hysterii, nebo naštvanosti dochází k přeskakování hlasu. Tón hlasu je tím vyšší, čím je větší napětí hlasivek. Mužské hlasivky kmitají 100x za vteřinu, ženské hlasivky 200x za vteřinu, to způsobuje, že je ženský hlas při mluvení o oktávu vyšší.

2. Síla hlasu závisí na stupni rozkmitu hlasivek a na síle vydechovaného proudu. Sílu hlasu jsme zvyklí již od mala korigovat v závislosti na prostředí kde se pohybujeme. Například v čekárně u lékaře lidi šeptají, šeptají také studenti bavící se při hodině ve škole. Naopak, když jsme venku mezi kamarády, dáváme hlasitě najevo, že se můžeme bavit, tak jak chceme.

3. Barva hlasu, čili hlasový témbr se mění s věkem a závisí na a výšce svrchních tónů hlasu. Barva hlasu je opět rozdílná u mužů a žen a je závislá jak na národnosti, tak na aktuálním psychickém rozpoložení.

   Mám zájem, jak si mohu objednat?

   Volejte: +420 607 044 665

   Pište na: info@altaxo.cz

   Vyplňte objednávku

Chce-li člověk- řečník svůj hlas dobře ovládat, což by bezpochyby měl, musí ho neustále trénovat a věnovat se zejména cílenému ovládání dechových technik a vědomému využívání dutin a prostor. Zkrátka chce-li se někdo naučit dobře mluvit, musí si nejdříve zjistit „kde, co má“, myšleny jsou hlasivky, dutiny apod.

K tomu náleží i naučit se základní zásady hlasové hygieny, mezi něž patří:

• Rozcvičit se před mluveným projevem pomocí dechových a hlasových cviků

• Brát v potaz, že lidskému hlasu škodí zakouřené prostředí, extrémy suchého a vlhkého vzduchu, či extrémní teplotní rozdíly.

• Místo kašlání při projevu několikrát polknout, neboť kašlání sliznici rozdráždí, zatímco polknutí zklidní.

• Důležitý je pravidelný přísun tekutin, neboť mluvením vydáváme z těla spoustu vody. Vhodné jsou teplejší, nebo takzvaně „odražené“ tekutiny, nikoliv ledové nápoje.

• Soustředění se na artikulaci je důležitější, nežli přílišné zvyšování, či snižování hlasu.

• Při onemocnění je důležité dbát nařízení lékaře na hlasový klid, neboť vyčerpáváním hlasivek mluvním, při nemoci dochází k jejich poškození.

• Hlas by měl být pravidelně cvičen, avšak ne po duševní, či fyzické námaze a nikdy ne do hlasového vyčerpání.

   

Přetěžováním hlasu se hlasivky špatně regenerují a může dojít k různým hlasovým dysfunkcím, mezi něž patří koktavost, fonasthenie, nebo-li úzkostná hlasová neuróza, či breptavost představující překotnou řeč. 1

Irena Žantovská – Rétorika – teorie a praxe