Personální administrativa, řízení a řízení lidských zdrojů v kostce

Literatura uvádí mnoho pojetí personalistiky stejně tak uvádí velké množství personalistických termínů. Mezi ty nejzákladnější patří například personální práce, personální administrativa, personalistika, personální řízení, či řízení lidských zdrojů. Převážně personální řízení a řízení lidských zdrojů bývá často zaměňováno, či dokonce ztotožňováno, v literatuře jsou však tyto dva pojmy pečlivě rozlišovány a jednotlivě popisovány. Je proto nasnadě poznamenat, že personalistika se rozčleňuje nejen koncepčně, ale také na základě vývojových fází jednotlivých personalistických procesů.

Odborné termíny personální práce, či personalistiky jsou v tomto ohledu považovány za oblasti řízení organizace bez ohledu na koncepci, či vývojové fázi, zatímco personální administrativa, personální řízení a řízení lidských zdrojů jsou důležité vývojové fáze v rámci řízení organizace. K osvětlení všech těchto pojmů budou uvedeny jejich charakteristiky pro pochopení personalistiky jako celku.

Personální administrativa, či jinak řečeno správa je historicky nejstarším pojetím personalistiky předestírající její význam jako službu zajišťující prvotřídně administrativu spojenou se zaměstnáváním lidí. Zpravidla lze tento výklad chápat jako pořizování, uchovávání a aktualizování dokumentů a informací týkajících se zaměstnanců. Jelikož je toto pojetí velmi pasivní předpokládalo se, že postupem času vymizí, avšak v určité formě existuje personální administrativa dodnes, neboť je nezbytnou součástí oboru personalistiky.

Personální řízení se začalo jako samostatný podobor personalistiky vyčleňovat již před druhou světovou válkou, především v podnicích orientovaných na vývoz zboží, přičemž cílem bylo eliminovat účinnost konkurence. K čemuž účinně sloužilo vyhledávání a využívání konkurenčních výhod. Tehdy a troufám si říci, že i dnes je za největší konkurenční výhodu považován soudržný kolektiv profesionálů ve firmě. Uvědomění si této výhody tkví a tkvěl v tom, že vedení firem si uvědomilo, že největším potenciálem a nevyčerpatelným zdrojem prosperity je člověk sám, kterého si firma může tvarovat, formovat dle svých představa tím si vytváří jedinečné profesionální zaměstnance. Důsledkem tohoto formování kolektivů bylo, že začala vznikat tzv. personální práce, která se záhy stala disciplínou specialistů.

Řízení lidských zdrojů je prakticky opakem personálního řízení a existuje jedenáct hlavních znaků, které řízení lidských zdrojů charakterizují, mezi tyto body patří:

• Strategický přístup k práci a personálním činnostem

• Orientace nejen na vnitřní, ale i na vnější faktory formování a fungování pracovních sil

• Personální práce není výsadou personálních pracovníků, ale pracovníků vedoucích

• Důležité je úzké propojení personální práce se strategiemi a plány organizace

• Personální práce je nejdůležitější oblastí řízení organizace

• Vedoucí personálního útvaru je zpravidla zároveň i členem nejužšího vedení

• Kladen je důraz na rozvoj lidských zdrojů

• Orientace na kvalitu pracovního života

• Orientace na sounáležitost pracovníků (všichni vyznávají stejné hodnoty)

• Důraz na vytváření pozitivní firemní kultury

• Spokojený zaměstnanec zároveň vytváří dobrou zaměstnavatelskou pověst organizace