Daňová exekuce

Exekuce obecně spočívá ve vymožení peněžité částky od dlužníka pro věřitele. Daňová exekuce slouží k vymáhání daňových nedoplatků a pokut, udělených v daňovém řízení. Nedoplatkem se rozumí částka a příslušenství daně, která nebyla do té doby uhrazena navzdory uplynutí splatnosti daně. Nedoplatek potom vystupuje jako daňový dluh subjektu.

Věcnými předpoklady vymáhání daňového nedoplatku jsou následující skutečnosti:

• daňový dlužník nezaplatí v zákonné lhůtě splatný daňový nedoplatek,
• daňový dlužník nezaplatí nedoplatek ani v náhradní lhůtě, stanovené ve výzvě správce daně (nejsou-li splněny podmínky pro zahájení exekuce bez výzvy),
• existuje vykonavatelný exekuční titul,
• právo daň vymáhat nezaniklo a lze se jej domáhat.

Daňová exekuce je prováděna správcem daně (finančním úřadem), u něhož je daňový dlužník evidován. Oprávnění správce daně vymáhat daňový nedoplatek vyplývá ze zákona o územních finančních orgánech a ze zákona o správě daní a poplatků.

Správce daně může subjekt vyrozumět o výši jeho nedoplatků, ale není to jeho povinností.

Při správě daně jednají správci daně v řízení o daních v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají na zachování práv daňových subjektů a ostatních zúčastněných osob.

O rozhodnutí zahájením daňové exekuce rozhoduje z úřední povinnosti správce daně vydáním vlastního daňového exekučního příkazu na:

• srážku ze mzdy
• přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb - banky, úvěrního družstva, spořitelního družstva atd.
• přikázáním jiné peněžité pohledávky
• postižení jiných majetkových práv
• prodej movitých věcí
• prodej nemovitostí

Exekuční příkaz musí obsahovat obecné náležitosti rozhodnutí, musí v něm být uveden způsob exekuce, výše nedoplatku, výše exekučních nákladů, odkaz na exekuční titul a případné úroky z prodlení. Proti exekučnímu příkazu lze do 15ti dnů ode dne doručení podat odvolání.

Vlastním provedením daňové exekuce je pověřen ředitelem finančního úřadu příslušný pracovník správy daně.  ZSDP hovoří o výkonném úředníkovi při výkonu exekuce, v praxi je ale používán termín daňový exekutor, popř. vykonavatel. Při své činnosti se daňový exekutor řídí pokyny ředitele úřadu, resp. vedoucího vymáhacího oddělení. Daňový exekutor musí upustit od dalšího provádění výkonu rozhodnutí bez příkazu správce daně tehdy, splní-li daňový dlužník vymáhanou částku dobrovolně před zahájením výkonu exekuce.

Jedním ze způsobů jak lze daň zaplatit, je zaplacení daně v hotovosti výkonnému úředníkovi při výkonu exekuce. Takové zaplacení je nutné zaznamenat do protokolu.

Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí:

• exekuční náklady,
• pokuty a penále,
• zvýšení daně,
• nejstarší nedoplatky na daních, 
• běžné platby na daních včetně záloh, 
• úrok

Zrušení daňové exekuce

Návrh na zrušení daňové exekuce namítnutím, je jedním ze základních prostředků obrany dlužníka proti exekuci. Dalším důvodem pro úplné nebo částečné zrušení daňové exekuce mohou být zejména tyto skutečnosti:

• byl-li nařízen výkon exekuce proti někomu, kdo není dlužníkem a ani ručitelem,
• daňový nedoplatek byl zaplacen nebo prominut,
• výkon exekuce se vztahuje na věci, které dlužníku nepatří nebo nemohou být sepsány,
• je-li dán jiný závažný důvod, který činí výkon exekuce nepřípustným (právo vymáhat daňový nedoplatek prekludovalo, byl zrušen exekuční titul apod.),
• skutečnost, že by výtěžek, kterého by se exekucí dosáhlo, nestačí ani na úhradu jeho nákladů

Rozhodnutí o zrušení se doručuje daňovému dlužníkovi a dalším zúčastněným osobám.

Odložení daňové exekuce

Dlužník může požádat o odložení výkonu rozhodnutí a správce vyhoví za určitých podmínek:

• žádá-li daňový dlužník nebo ručitel o splátky
• žádá-li daňový dlužník nebo ručitel o posečkání daně
• žádá-li daňový dlužník nebo ručitel o prominutí daňového nedoplatku

Prominutí daňového nedoplatku

Jedná se zvláštní případ, kdy daň je možné odložit maximálně na dobu, kdy není vybírání daně promlčeno. Správce může zcela nebo z části prominout daňový nedoplatek byla-li jeho vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných, a pokud by vymáhání vedlo k hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by byl výnos z likvidace nižžší než jím vytvořená částka v příštím období.