Princip podvojnosti a princip souvztažnosti

Princip podvojnosti

Každá operace, která je zachycována v účetnictví má dvě stránky. Zachycuje se na dva účty stejnou částkou - jednou na straně MD (má dáti) a podruhé na straně D (dal). Obě změny musí být stejně velké.

Stejná částka se promítne dvakrát na dva různé účty = podvojnost. V podvojném účetnictví se nemohou peníze vzít „odnikud“.

Vedení podvojného účetnictví zvládali už benátští kupci před čtyřmi sty lety. V jednoduchém účetnictví se hospodářský výsledek zjišťuje jako rozdíl mezi PŘÍJMY a VÝDAJI, v podvojném účetnictví jako rozdíl mezi VÝNOSY a NÁKLADY.

Příjmy jsou přijaté peníze v pokladně nebo na bankovním účtu. Výdaje symbolizují úbytek peněz v pokladně nebo na bankovním účtu. Výnosy jsou výkony vyjádřené v Kč (tržby za provedené práce a služby, za prodané výrobky či zboží). Náklady představují spotřebu hospodářských prostředků (spotřeba materiálu) nebo cizích výkonů (spotřeba el. energie, plynu, opravy, telefonní poplatky, nájemné).

Podvojné účetnictví poskytuje ucelený soubor informací o aktivech a pasivech podniku, o jeho nákladech a výnosech a hospodářském výsledku jako celku. Zachycují se v něm finanční vztahy podniku jako celku k vnějšímu okolí (k dodavatelům, bankám, finančním orgánům apod.). Je upraveno zákonem, informace z něj se prostřednictvím účetních výkazů předkládají externím uživatelům.

Základem podvojného účetnictví je soupis majetku a závazků. Do majetku můžete započítat peníze uložené na běžném účtu, stavební spoření, hotovost v peněžence, půjčka, zlato, akcie, dluhopisy a další věci, jejichž hodnotu lze snadno vyjádřit penězi. Do závazků se započítávají veškeré dluhy - hypotéka, kreditní karta nebo spotřební úvěr. Jednoduše peníze, které sice můžete utrácet, ale nejsou vaše a jednoho dne je budete muset vrátit.

Podvojné účetnictví ukáže finance v celkovém přehledu – zda toho víc vlastníte, nebo dlužíte, zda by váš majetek pokryl dluhy, nebo jak rychle peníze vyděláváte a jak rychle je utrácíte.

Princip souvztažnosti

Souvztažnými účty se obecně rozumí dva účty, na které se zaznamenává určitý účetní případ. Tyto účty musí odpovídat obsahu účetního případu. Musí být vybrány tak, aby zápis na ně měl smysl a co nejlépe zachycoval událost (operaci), ke které došlo a kterou je potřeba zaúčtovat. Vlastní zápis účetního případu musí být formálně a věcně správný.