OSVČ a automobil mimo obchodní majetek

Rozhodnutí o zahrnutí automobilu do obchodního majetku OSVČ je svobodnou volbou dané fyzické osoby.

Z hlediska zákona o daních z příjmů jsou výdaje spojené s používáním soukromého vozidla daňově uznatelné, a to v případě, pokud vozidlo bylo použito v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů. Tuto podmínku musí splňovat jak vozidla zahrnutá do obchodního majetku poplatníka, tak pro vozidla nezahrnutá do obchodního majetku. Rozdíl je pouze v daňovém uplatnění výdajů spojených s provozem předmětného vozidla.

Nevýhody 

Jednou z podstatných nevýhod nezahrnutí automobilu do obchodního majetku OSVČ je nemožnost odpisů jako daňového výdaje. Podle zákona o daních z příjmů (ZDP) je obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot ve vlastnictví poplatníka, o kterých bylo nebo je účtováno.

Daňově uznatelné výdaje vynaložené v souvislosti s používáním soukromého vozidla OSVČ se považují:

- základní náhrada za každý ujetý kilometr,

- náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Základní sazbu náhrady za 1 km jízdy stanoví vyhláška MPSV a může být použita pouze v případě vozidla ve vlastnictví OSVČ nezahrnutého do obchodního majetku.

Její znění nelze uplatnit u vozidel:

- vypůjčených a nezahrnutých do obchodního majetku poplatníka

- u vozidel, která byly u poplatníka předmětem finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci a nájemné nebo jeho část byla uplatněno jako daňový výdaj.

Za vlastní vozidlo je považováno:

- automobil ve vlastnictví osoby vystupující jako OSVČ,

- automobil, který je součástí společného jmění manželů a jako držitel vozidla je v technickém průkazu zapsán druhý z manželů.

Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně:  

- u jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč/km

- u osobních silničních motorových vozidel 4,10 Kč/km

- při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba zvyšuje nejméně o 15 %

- v případě nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů se poskytne nejméně ve dvojnásobné výši.

Díky slovíčku nejméně může zaměstnavatel poskytnout i vyšší náhradu než je stanoveno, vyjma podnikatelů OSVČ, u kterých jsou daňově uznatelné výdaje pouze ve výši minimálních sazeb.